Kajii-cullen | KajiiCullen

 Harry se po následující dva týdny cítil, jako by nosil v hrudi talisman, zářící tajemství, které ho podporovalo na hodinách Umbridgové a dokonce mu dovolovalo se lehce pousmát, když se na něj podívala těma svýma vypouklýma očima. On a BA revoltovali pod jejím nosem, dělali to, z čeho mělo ministerstvo největší obavy a kdykoliv měl číst v knize Wilberta Slinkharda, ponořil se raději do příjemných

 Po zbytek týdne se Harry cítil nejšťastnější od začátku školního roku. Většinu neděle strávili s Ronem nad domácími úkoly a i když to těžko lze nazvat zábavou, venku stále svítilo podzimní slunce, takže místo aby se hrbili nad stolky ve společenské místnosti, vzali si práci ven a usadili se s ní ve stínu velkého buku u jezera. Hermiona, která měla pochopitelně všechno hotovo, si přinesla

 Čekali, že budou muset ráno pečlivě pročíst Hermionina Denního Věštce, aby našli článek, o němž se zmiňoval Percy. Ovšem poštovní sova sotva odstartovala ze džbánu s mlékem a Hermiona vyrazila zděšený zvuk a narovnala noviny, na jejichž titulní straně se skvělá velká fotografie Dolores Umbridgové. Usmívala se a pomrkávala na ně.

MINISTERSTVO

 Večeře ve velké síni nebyla tentokrát pro Harryho moc příjemná. Novinky o jeho překřikovací bitvě s profesorkou Umbridgovou se šířila rychlostí slušnou i na bradavické poměry. Seděl s Ronem a Hermionou a všude kolem slyšel špitání. Zajímavé bylo, že se nikdo nestaral, jestli je uslyší nebo ne. Bylo to jako by doufali, že se naštve a začne zase křičet, takže se všichni jeho příběh dozvědí

Harry se nechtěl ostatním chlubit, že měl stejné halucinace jako Luna, pokud to tedy byly halucinace, takže už se o koních nezmiňoval a zabouchl za sebou dveře kočáru. Nemohl si ale pomoci a musel pozorovat jejich siluety, pohybující se za okny.