Ministr kouzel Kornelius Popletal vydal v pátek v noci krátké prohlášení, v němž potvrzuje, že Ten, jehož jméno nesmíme vyslovit, se opět vrátil do této země a je znovu aktivní.

"Musím s nesmírným politováním oznámit, že čaroděj, jenž vystupuje jako lord – no, vy víte koho myslím – je naživu a opět mezi námi," řekl reportérům

 Harryho nohy se dotkly pevné země; kolena pod ním trochu povolila a zlatá hlava s dutým bum upadla na podlahu. Rozhlédl se a viděl, že je v Brumbálově pracovně.

Všechny škody byly během ředitelovy absence napraveny. Jemné stříbrné nástroje stály na stolcích s vřetenovitýma nohama a tiše pufaly a bzučely. Portréty bývalých ředitelů a ředitelek pochrupovaly,

 "Není pryč!" zaječel Harry.

Nevěřil tomu; nemohl tomu uvěřit; snažil se Lupinovi vytrhnout vší silou, kterou ještě měl. Lupin to nechápal; za tím závěsem byli lidé; Harry je tam předtím slyšel šeptat. Sirius byl jen skrytý za tím závěsem.

"SIRIUSI!" vyl. "SIRIUSI!"

"Nemůže se vrátit,

 Ze vzduchu kolem nich se začaly vynořovat černé stíny a zastupovat jim cestu; pod kápěmi se leskly oči a tucet svítících špiček hůlek jim mířil přímo na srdce; Ginny zalapala po dechu.

"Dej mi to, Pottere," opakoval líný hlas Luciuse Malfoye a natáhl ruku dlaní vzhůru.

Harry se udělalo těžko. Byli v pasti a stáli proti přesile

 Harry se pevně chytil thestralí hřívy, odrazil se nohou od pařezu a vyškrábal se mu na hřbet. Neprotestoval, jen otočil hlavu, zuby vyceněné, a snažil se pokračovat v olizování jeho hábitu.

Harry zjistil, že si může položit kolena za klouby křídel a sedět tak bezpečněji a pak se ohlédl po ostatních. Neville se vytáhl na záda dalšího thestrala a teď se snažil přehodit

 Harry neměl představu, jaký má Hermiona plán, nebo má-li vůbec nějaký plán. Šel o půl kroku za ní, říkal si, že by bylo podezřelé, kdyby to vypadalo, že neví, kam jdou. Neodvážil se s ní promluvit; Umbridgová šla tak blízko za nimi, že slyšel její přerývaný dech.

Hermiona je vedla po schodech dolů do vstupní síně. Za dveřmi do velké síně bylo slyšet hlasy a cinkání

"Já nikam nejdu... Nepotřebuju na ošetřovnu... Já nechci –"

brebentil a pokoušel se odstrčit profesora Toftyho, který mu pomohl ven do vstupní síně a teď na něj soucitně koukal.

"Mně je – mně je dobře, pane," trval na svém Harry a otíral si s tváře pot, "Opravdu... Jen jsem usnul... Měl jsem noční

 Ronova euforie z vyhraného zápasu byla tak velká, že nebyl druhý den schopen se na nic soustředit. Nechtěl mluvit o ničem jiném a tak Harry s Hermionou nemohli najít chvíli, ve které by bylo možné zmínit se o Gropovi. Ne, že by se o to nějak zvlášť snažili; ani jeden z nich nechtěl být tím, kdo stáhne Rona zpátky do reality tak brutálním způsobem. Když přišel další pěkný teplý den, přemluvili

 Během následujících dnů si o Fredově a Georgeově letu ke svobodě vyprávěli všichni pořád dokola, takže Harry si byl jist, že se z toho brzy stane jedna z bradavických legend; po týdnu byli i očití svědkové napůl přesvědčení, že viděli, jak dvojčata dělají na Umbridgovou bombardovací nálety hnojůvkami a pak teprve mizí dveřmi ven. Těsně po jejich odletu mluvilo hodně lidí o tom, že by je napodobili.