35. Za závojem

 Ze vzduchu kolem nich se začaly vynořovat černé stíny a zastupovat jim cestu; pod kápěmi se leskly oči a tucet svítících špiček hůlek jim mířil přímo na srdce; Ginny zalapala po dechu.

"Dej mi to, Pottere," opakoval líný hlas Luciuse Malfoye a natáhl ruku dlaní vzhůru.

Harry se udělalo těžko. Byli v pasti a stáli proti přesile dva na jednoho.

"No tak," řekl Malfoy.

"Kde je Sirius?" zeptal se Harry.

Někteří Smrtijedi se zasmáli; hrubý ženský hlas ve skupině po Harryho levici triumfálně vyjekl: "Pán zla vždycky ví!"

"Vždycky," opakoval Malfoy nevzrušeně, "a teď mi dej to proroctví, Pottere."

"Chci vědět, kde je Sirius!"

"Chci vědět, kde je Siriusi" posmívala se žena vlevo.

Ona a ostatní Smrtijedi se přiblížili natolik, že stáli ani ne stopu od nich a světlo z hůlek Harryho oslepovalo.

"Vy jste ho dostali," řekl Harry, ignoruje paniku a hrůzu, se kterou bojoval od chvíle, kdy vstoupil do řady číslo devadesátsedm. "Je tady. Vím to."

"Děťátko se nám pvobudilo polekané, něco oškvivého se mu zdálo," zašišlala žena odpudivě škádlivým hlasem, jako by mluvila na mimino. Harry cítil, jak se Ron za ním pohnul.

"Nic nedělej," zamumlal Harry, "ještě ne –"

Žena, která se mu posmívala, zaječela smíchy.

"Slyšíte ho? Slyšíte ho? Rozdává těm dětem rozkazy, jako kdyby s námi chtěli bojovat!"

"Ty neznáš Pottera tak dobře jako já, Bellatrix," řekl Malfoy měkce. "Má slabost pro hrdinské kousky; Pán zla to ví. A teď mi dej to proroctví, Pottere."

"Vím, že je Sirius tady," řekl Harry a panika mu svírala hruď tak pevně, že skoro nemohl dýchat. "Vím, že jste ho dostali!"

Teď už se smáli i další Smrtijedi, ale Bellatrix nejhlasitěji.

"Je čas, aby ses naučil rozlišovat skutečnost od snů, Pottere," řekl Malfoy. "A teď mi dej to proroctví, nebo budeme muset použít hůlky."

"Tak do toho," řekl Harry a zvedl svou hůlku. Jako na povel se kolem něj zvedlo pět dalších hůlek. Harryho žaludek se stáhl ještě víc. Jestli tady Sirius opravdu nebyl, zavedl své přátele bezdůvodně do smrtelného nebezpečí...

Ale Smrtijedi neudeřili.

"Podej mi to proroctví a nikomu se nic nestane," řekl Malfoy chladně.

Teď se zase zasmál Harry.

"Jasně!" řekl. "Já vám dám tohle – proroctví nebo co to je – a vy nás necháte jen tak odjít domů, jo?"

Ještě ani nedomluvil a Smrtijedka vykřikla: "Accio pror-"'

Harry na to byl připraven: křikl "Protego!" ještě než kouzlo dokončila a přestože skleněná koule mu v ruce trochu popojela, zachytil ji.

"Ale, tak on ví, jak si hrát, naše malé kousavé Potterovic děťátko," řekla a oči pod kápí se šíleně leskly. "Tak dobře –"

"ŘEKL JSEM NE!" zařval na ni Lucius Malfoy.

Harry rychle přemýšlel. Smrtijedi chtěli tu zaprášenou kouli. Jeho nezajímala. Jen je odsud chtěl dostat živé, zajistit, aby nikdo z jeho přátel nemusel platit za jeho vlastní hloupost...

Žena vystoupila z řady a stáhla si kápi. Azkaban vymazal tvář Bellatrix Lestrangeové, byla teď hubená, podobná lebce, ale svítila fanatickou zuřivostí.

"Potřebuješ přesvědčit?" zeptala a rychle dýchala, "tak dobře – vezměte tu nejmenší," nařídila Smrtijedům za sebou. "Ať se dívá. Já se o to postarám."

Harry cítil, že se ostatní semkli kolem Ginny; ustoupil stranou, aby byl přímo před ní, a zvedl kouli.

"Budete to muset rozbít, jestli chcete někomu z nás ublížit," řekl Bellatrix. "A nemyslím si, že váš vůdce bude moc nadšený, když se vrátíte bez toho."

Nepohnula se; jen na něj civěla a olízla si úzké rty.

"Takže," řekl Harry, "o jakém proroctví to vůbec mluvíte?"

Nevěděl, co má dělat, tak se snažil alespoň mluvit. Nevillova ruka byla přitisknutá na jeho a cítil, jak se třese; cítil i něčí zrychlený dech vzadu na hlavě. Doufal, že všichni přemýšlejí, jak se z toho dostat, protože jeho hlava byla úplně prázdná.

"Jaké proroctví?" opakovala Bellatrix a přestala se šklebit. "Ty žertuješ, Harry Pottere."

"Nežertuju," řekl Harry a skákal pohledem z jednoho Smrtijeda na druhého, hledaje slabý článek, místo, kudy by mohli utéci. "Jak to, že ho Voldemort tak chce?"

Několik Smrtijedů zasyčelo.

"Ty se opovažuješ vyslovit jeho jméno?" zašeptala Bellatrix.

"Jo," řekl Harry a pevně přidržel skleněnou kouli, neboť čekal další útok. "Jo, nemám problém říct Vol-"

"Zavři klapačku!" vřískla Bellatrix. "Ty se opovažuješ vyslovit jeho jméno svými nehodnými ústy, ty se ho odvažuješ pošpinit ho svým nečistým jazykem, ty –"

"Věděli jste, že je taky nečistokrevnej?" řekl Harry bez váhání. Hermiona mu tiše zasténala do ucha. "Voldemort? No jo, jeho máma byla čarodějka, ale otec byl mudla – nebo vám celou dobu vykládal, že je čistokrevnej?"

"OTUP-"

"NE!"

Z hůlky Bellatrix Lestrangeové vyletělo červené světlo, ale Malfoy ho odrazil; jeho kouzlo odvrátilo to její do spodní police regálu po Harryho levici a několik skleněných koulí se rozbilo.

Ze střepů vyletěly dvě postavy, bílé jako duchové a tekuté jako kouř a začaly mluvit; jejich hlasy se splétaly, takže bylo slyšet jen fragmenty toho, co říkají, protože je navíc překřikoval Malfoyův a Bellatrixin řev.

"...o slunovratu povstane nový..." říkala postava starého vousatého muže.

"NEÚTOČIT! POTŘEBUJEME TO PROROCTVÍ!"

"On se opovážil – opovažuje –" vykřikovala Bellatrix, "stojí tady – špinavá, nečistá krev –"

"POČKEJ, AŽ BUDEME MÍT TO PROROCTVÍ!" štěkal Malfoy.

"...a nikdo pak nepřijde..." ševelila postava mladé ženy.

Postavy se rozpustily ve vzduchu. Nic po nich nezůstalo, jen pár skleněných střepů. Ale Harry dostal nápad. Problém ovšem byl, jak ho sdělit ostatním.

"Ještě jste mi neřekli, co je na tom proroctví tak speciálního, že bych vám ho měl předat," řekl a hrál o čas. Pomalu se pohyboval stranou a čekal, jestli ucítí někoho za sebou.

"Nehraj to na nás, Pottere," varoval ho Malfoy.

"Já nic nehraju," řekl Harry, polovinou mysli se soustředil na konverzaci, polovinou na své nohy. Pak našel něčí nohy a postavil se na ně. Ostré nadechnutí mu prozradilo, že patří Hermioně.

"Co?" zašeptala.                        

"Brumbál ti nikdy neřekl, že důvod, proč máš tu jizvu, je ukrytý v Oddělení záhad?" ušklíbl se Malfoy.

"Co?" zeptal se Harry a na chvíli na svůj plán zapomněl. "Co je s mojí jizvou?"

"Co?" zašeptala Hermiona naléhavě.

"Je to možné?" řekl Malfoy zlomyslně potěšeným hlasem; někteří Smrtijedi se zase rozesmáli a v ten moment Harry co nejnenápadněji pošeptal Hermioně: "Rozbíjejte koule –"

"Brumbál ti to nikdy neřekl?" opakoval Malfoy. "Hm, to vysvětluje, proč jsi nepřišel dřív, Pottere, Pán zla se divil –"

"– až řeknu teď –"

"– proč jsi nepřiklusal, když ti to místo, kde je schované, ukázal ve snech. Myslel si, že přirozená zvědavost ti nedá a budeš chtít slyšet přesné znění..."

"Ano?" řekl Harry. Spíše cítil než slyšel, jak Hermiona předává zprávu ostatním a snažil se stále mluvit, aby odvedl pozornost Smrtijedů. "Takže chtěl, abych si pro to přišel? Proč?"

"Proč?" Malfoyův hlas zněl velmi potěšeně. "Protože své proroctví z Oddělení záhad si mohou odnést jen ti, kterým je určeno, Pottere, jak Pán zla zjistil, když poslal jiné, aby mu ho donesli."

"A proč by měl chtít ukrást proroctví o mně?"

"O vás obou, Pottere, o vás obou... Nikdy tě nenapadlo, proč se tě Pán zla pokoušel zabít, když jsi byl dítě?"

Harry zíral do škvírky v kápi, ze které na něj hleděly Malfoyovy šedé oči. Bylo to proroctví tím, kvůli čemu jeho rodiče zemřeli, důvodem, proč měl na čele jizvu? Ležela teď odpověď na všechny otázky v jeho ruce?

"Někdo udělal proroctví o mně a o Voldemortovi?" řekl tiše a sledoval Luciuse Malfoye, pevně svíraje teplou skleněnou kouli. Nebyla o moc větší než zlatonka a její povrch byl ještě drsný prachem. "A on chtěl, abych sem pro něj došel? Proč prostě nepřišel a nevzal si ho sám?"

"Nevzal si ho sám?" zaječela Bellatrix smíchy.

"Pán zla půjde přímo na ministerstvo, když tak roztomile ignorují jeho návrat? Pán zla se objeví před bystrozory, když teď zrovna ztrácejí čas hledáním mého drahého bratrance?"

"Aha, takže špinavou práci za něj děláte vy, že?" řekl Harry. "Jako Sturgis – a Bode?"

"Velmi dobře, Pottere, velmi dobře..." řekl pomalu Malfoy, "ale Pán zla ví, že nejsi ne–"

"TEĎ!" vykřikl Harry.

Pět hlasů za ním zvolalo "REDUCTO!" Pět kleteb vyletělo pěti různými směry a police explodovaly; regály se zakymácely, jak se stovka skleněných koulí rozprskla a z nich vyletěly bělavé postavy a jejich hlasy se rozléhaly v dešti třísek a skleněných střepů –

"UTÍKEJTE!" zakřičel Harry, když se regály znovu zakymácely a seshora začaly padat další koule. Drápl Hermionu za hábit a táhl ji vpřed, zatímco druhou rukou si chránil hlavu před sprškou třísek a skla. Mrakem prachu proskočil některý Smrtijed a Harry ho bez váhání nabral loktem do zakrytého obličeje; všichni ječeli, křičeli bolestí a do toho se ozývaly hromové rány, jak se police sesypaly a ozvěna hlasů věštců uvolněných z koulí –

Harry zjistil, že cesta vpřed je volná a před sebou viděl Rona, Ginny a Lunu; něco těžkého ho trefilo ze strany do tváře, ale jen o kousek uhnul a běžel dál; za rameno ho chytila něčí ruka; slyšel Hermionu vykřiknout "Omráčit!" a ruka ho pustila –

Byli na konci řady devadesátsedm; Harry se otočil vpravo a přidal do běhu; hned za sebou slyšel kroky a Hermionu, jak pobízí Nevilla; dveře, kterými přišli, byly přímo před nimi a otevřené dokořád; Harry viděl mihotavé světlo zvonovité nádoby; proletěl dveřmi, proroctví stále bezpečně v ruce a čekal, až ostatní přeběhnou práh, aby mohl zavřít –

"Colloportus!" zasípala Hermiona a dveře se s podivným zapípáním zamkly.

"Kde – kde jsou ostatní?" zalapal Harry hrůzou po dechu.

Myslel si, že Ron, Luna a Ginny jsou před nimi a budou tu na ně už čekat, ale nikdo tu nebyl.

"Museli běžet špatným směrem!" zašeptala Hermiona zděšeně.

"Poslouchejte!" špitl Neville.

Za zamčenými dveřmi bylo slyšet kroky a výkřiky; Harry přiložil ucho na dveře a slyšel řev Luciuse Malfoye: "Nechte Notta, nechte ho, povídám– jeho zranění je pro Pána zla ničím v porovnání se ztrátou proroctví. Judgsone, vrať se, musíme se zorganizovat! Rozdělíme se do dvojic a budeme hledat a nezapomeňte, opatrně s Potterem, než dostaneme proroctví, ostatní můžete klidně zabít, když to bude nutné – Bellatrix, Rudolfe, vy jděte doleva; Crabbe, Rabastane, doprava – Jugson a Dolohov půjdou rovně dveřmi – Macnair a Avery tudy – Rookwood, sem – Mulciber se mnou!"

"Co budeme dělat?" řekla Hermiona a celá se klepala.

"Pro začátek tu nebudeme stát a čekat, až nás najdou," řekl Harry. "Pojďme od dveří." Potichu utíkali kolem nádoby s kouzelným vejcem ke dveřím do kruhové haly. Už byli skoro u nich, když Harry zaslechl, jak něco velkého a těžkého vrazilo do dveří, které Hermiona zamkla.

"Uhni!" řekl hrubý hlas. "Alahomora!"

Když se dveře rozskočily, Harry, Hermiona a Neville zajeli pod stůl. Viděli, jak se k nim blíží dva Smrtijedi.

"Mohli běžet rovnou do haly," řekl zas ten hrubý hlas.

"Podívej se pod stoly," řekl druhý.

Harry viděl, jak se kolena Smrtijeda pokrčila; vystrčil zpod stolu hůlku a vykřikl: "Omráčit!"

Smrtijeda zasáhl proud červeného světla; upadl pozpátku na stojací hodiny a srazil je k zemi; druhý Smrtijed uskočil a mířil teď na Hermionu, která vylézala zpod stolu, aby mohla lépe zamířit.

"Avada –"

Harry vyletěl vpřed, popadl Smrtijeda za kolena a srazil ho na zem. Neville převrátil stůl a teď se divoce snažil zamířit hůlku na peroucí se dvojici, až konečně vykřikl:

"EXPELLIARMUS!"

Harryho i Smrtijedova hůlka vyletěla ke dveřím do haly proroctví; oba se vyškrábali na nohy a vyrazili za nimi, vpředu Smrtijed, hned za ním Harry a vzadu Neville, ztuhlý hrůzou z toho, co provedl.

"Uhni z cesty, Harry!" zaječel, zjevně odhodlán napravit, co pokazil.

Harry odskočil na stranu a Neville znovu zamířil a zvolal:

"OMRÁČIT."

Proud červeného světla proletěl nad Smrtijedovým ramenem a trefil prosklenou skříň plnou různých hodin; skříň spadla na podlahu a všechno se roztříštilo, všude poletovalo sklo, pak zase vyskočila zpět ke zdi, bez jediného škrábance, a konečně znovu upadla a rozpadla se –

Smrtijed zvedl hůlku, která ležela na zemi vedle zářící nádoby. Harry se skrčil za stůl, když se muž otočil; maska se mu sesunula tak, že neviděl. Strhl ji volnou rukou a začal: "OMRÁ-"

"OMRÁČIT!" křikla Hermiona, která se právě konečně dostala ke slovu. Červené světlo zasáhlo Smrtijeda do hrudi: zastavil se, ruce stále zvednuté, hůlka upadla na zem a pak se svalilo i tělo, směrem ke zvonovité nádobě. Harry čekal dutý náraz do skla a následný pád nádoby na zem, ale mužova hlava projela nádobou jako mýdlovou bublinou a rozplácla se na stole. Hlava zůstala uvnitř.

"Accio hůlka!" křikla Hermiona. Harryho hůlka přiletěla z tmavého kouta a přistála v její ruce a pak mu ji hodila zpátky.

"Díky," řekl, "fajn, a teď pryč od– "

"Podívejte!" řekl zděšeně Neville. Zíral na Smrtijedovu hlavu.

Všichni tři zvedli hůlky, ale nikdo nezaútočil; zůstali s vykulenýma očima a otevřenými ústy koukat na mužovu hlavu.

Velmi rychle se zmenšovala a plešatěla, černé vlasy a strniště mizelo do jeho hlavy; tváře byly hladší, lebka kulatější a pokrývalo ji chmýří...

Dětská hlava na širokém svalnatém krku vypadala komicky; ale pak se zase začala zvětšovat; na hlavě a tvářích rašily černé vlasy a vousy...

"To je Čas," řekla Hermiona ohromeně, "Čas..."

Smrtijed zatřásl hlavou, jak se snažil se probrat, ale než se vzpamatoval, začala se hlava zase vracet do dětství...

Z místnosti vedle se ozval výkřik, pak rána a zaječení.

"RONE?" zařval Harry a odtrhl oči od nestvůrného divadla. "GINNY? LUNO?"

"Harry!" vykřikla Hermiona.

Smrtijed vytáhl hlavu z nádoby. Vypadal bizarně, s malou křičící dětskou hlavičkou a velkýma rukama mávajícíma kolem, takže jen těsně minuly Harryho, který naštěstí stačil uhnout. Zvedl hůlku, ale Hermiona ho zastavila.

"Nemůžeš ublížit dítěti!"

Nebyl čas se dohadovat; Harry slyšel další přibližující se kroky a pozdě si uvědomil, že na sebe neměl upozorňovat voláním.

"Jdeme!" řekl, nechali ošklivého Smrtijeda s dětskou hlavou být a rozběhli se ke dveřím do černé haly.

Nedoběhli ani do poloviny, když Harry spatřil v černé místnosti další dva Smrtijedy, mířící přímo k nim; odbočil doleva a vběhl do malé, temné neuklizené kanceláře a zabouchl za sebou dveře.

"Collo –" začala Hermiona, ale než mohla kouzlo dokončit, dveře se rozletěly a Smrtijedi se nahrnuli dovnitř.

Oba najednou triumfálně vykřikli:

"IMPEDIMENTA!"

Harryho, Hermionu a Nevilla to odhodilo dozadu; Neville přepadl přes stůl a zmizel; Hermiona upadla na knihovnu a okamžitě se na ni sesypal vodopád těžkých knih; Harry se praštil o kamennou zeď do hlavy a chvíli viděl jen mžitky a byl příliš zmatený, než aby nějak zareagoval.

"MÁME HO!" zaječel jeden Smrtijed, "V KANCELÁŘI –"

"Silencio!" křikla Hermiona a muž ztichl, přestože ústa pod kápí se mu stále pohybovala. Druhý Smrtijed ho odstrčil.

"Petrificus Totalusl" vykřikl Harry, když muž zvedl hůlku. Jeho ruce a nohy se srazily a padl dolů, obličejem na rohož u Harryho nohou, ztuhlý jako prkno a neschopný pohybu.

"Dobrá práce, Ha –"

Ale Smrtijed, kterého Hermiona právě vyřadila udělal náhlý pohyb hůlkou; proud fialového ohně vytryskl přímo proti Hermioně. Udělala jen "Ach!" jako by ji to překvapilo a svalila se na podlahu, kde zůstala ležet.

"HERMIONO!"

Harry padl na kolena a Neville se rychle připlížil zpod stolu, hůlku před sebou. Smrtijed ho vší silou kopl do hlavy – jeho noha zlomila Nevillovu hůlku a pak ho zasáhla do obličeje. Neville zavyl bolestí a přitiskl si ruce na nos. Harry se otočil, hůlku zdviženou a spatřil, že Smrtijed si sundal masku a míří také přímo na něj. Harry poznal dlouhou, bledou, šílenou tvář z Denního Věštce: Antonín Dolohov, čaroděj, který zabil Prewettovy.

Dolohov se zašklebil. Volnou rukou ukázal na proroctví v Harryho ruce, pak na sebe a nakonec na Hermionu. I když byl němý, význam gest byl jasný: naval proroctví, nebo se ti stane to, co jí...

"Stejně nás nakonec zabijete ve chvíli, kdy vám to dám!" řekl Harry.

Ovládala ho panika, takže nedokázal myslet; jednu ruku měl na Hermionině rameni, které bylo stále teplé, ale netroufal si podívat se na ni. Ať není mrtvá, ať není mrtvá, jestli je mrtvá, je to moje vina...

"Ať se stane cokoli, Harry," ozval se zpod stolu Neville a sundal si ruce s tváře, takže bylo jasně vidět zlomený nos, ze kterého mu tekla krev po obličeji, "dedábej bu to!"

Pak se za dveřmi ozvala rána a Dolohov se otočil – Smrtijed s kvílící dětskou hlavou se objevil, stále nekontrolovatelně mávaje pěstmi, na prahu. Harry se chopil šance:

"PETRIFICUS TOTALUS!"

Kouzlo Dolohova zasáhlo dřív, než stačil zareagovat a svalil se dopředu, takže teď na zemi leželi dva úplně ztuhlí Smrtijedi.

"Hermiono," řekl okamžitě Harry a třásl s ní, zatímco Smrtijed s dětskou hlavou se zase odpotácel. "Hermiono, vzbuď se..."

"Co to s dí udělal?" huhňal Neville a klekl si vedle Hermiony. Nos mu krvácel a rychle otékal.

"Nevím..."

Neville chytil Hermionu za zápěstí.

"To je tep, Harry, jseb si jistej."

Harryho zalila obrovská vlna úlevy.

"Je živá?"

"Byslíb, že ado."

Harry chvíli poslouchal, jestli se neozvou další kroky, ale slyšel jen kňourání a tápání přerostlého mimina.

"Neville, nejsme daleko od východu," zašeptal Harry, "jsme hned vedle té kruhové místnosti... Kdybychom se tam dostali a našli ty správné dveře, než přijdou Smrtijedi, mohl bys ji dostat do chodby a do výtahu... Pak bys mohl najít pomoc... Vyhlásit poplach..."

"A ty budeš dělat co?" mračil se Neville a utíral si nos do rukávu.

"Musím najít ostatní," řekl Harry.

"Tak to já je půjdu hledat s tebou," řekl Neville rozhodně.

"Ale Hermiona –"

"Vezbebe ji s sebou," řekl Neville, "podesu ji – ty ubíš bojovat líp dež já –"

Postavil se a popadl Hermioninu ruku. Harry zaváhal, pak ji vzal za druhou a pomohl Hermionino bezvládné tělo přehodit přes Nevillova ramena.

"Moment," řekl Harry, zvedl ze země Hermioninu hůlku a podal ji Nevillovi, "tohle si vezmi s sebou."

Neville odkopl zbytky svojí hůlky a pomalu šli ke dveřím.

"Boje babička bě zabije," zafuněl Neville a z nosu mu odkapávala krev, "to byla tátova stará hůlka."

Harry vystrčil hlavu ze dveří a opatrně se rozhlédl. Smrtijed s dětskou hlavou vřískal a rozbíjel věci kolem, převracel stojací hodiny a stoly a zmateně vyl. Skleněné skříně, které dle Harryho názoru nejspíš obsahovaly obraceče času, padaly na zem a zase se neporušené vracely ke zdi.

"On si nás nebude všímat," zašeptal, "pojď... Drž se za mnou..."

Vyplížili se z malé kanceláře a pak dveřmi do černé haly, která se zdála být úplně opuštěná. Udělali pár kroků vpřed, Neville trochu vrávoral pod Hermioninou vahou; dveře do místnosti času se zavřely a stěna se roztočila. Rána do hlavy Harryho trochu rozhodila; přivřel oči a trochu se kýval, než se zdi zase zastavily. Pak si s hrůzou všiml, že Hermioniny kříže jsou pryč.

"Takže kudy navrhu–"

Ale než se mohl rozhodnout, dveře po jejich pravici se rozletěly a z nich vyběhly tři postavy.

"Rone!" zakrákal Harry a vrhnul se jim vstříc, "Ginny – jste v pořád– ?"

"Harry," řekl Ron a slabě se zachichotal, padl dopředu, zachytil se Harryho hábitu a zíral na něj rozostřeným pohledem, "tady jsi... Ha ha ha... Vypadáš legračně... Takovej rozcuchanej..."

Ronova tvář byla úplně bílá a z koutku úst mu vytékalo něco tmavého. V příští chvíli pod ním povolila kolena, ale pořád držel Harryho hábit, takže ho donutil sklonit se k zemi.

"Ginny?" vyděsil se Harry. "Co se stalo?"

Ale Ginny zavrtěla hlavou a sjela po zdi k zemi, prudce oddychujíc a držela se za kotník.

"Myslím, že má zlomený kotník, slyšela jsem něco křupnout," zašeptala Luna, která jediná vypadala, že se jí nic nestalo. "Čtyři nás zahnali do velké tmavé místnosti plné planet; bylo to divné místo, chvíli jsme poletovali ve vzduchu –"

"Harry, viděli jsme Uran!" chichotal se Ron. "Chápeš, Harry? Uran – ha ha ha –"

V koutku úst se mu udělala krvavá bublina a praskla.

"– jeden popadl Ginny za nohu, použila jsem kletbu Reductor a roztříštila mu Pluto přímo do tváře, ale..."

Luna zoufale zagestikulovala směrem ke Ginny, jejíž dech byl teď mělký a oči držela pevně zavřené.

"A co je s Ronem?" ptal se Harry poplašeně, protože Ron se ho pořád držel za hábit a nepřestával se hihňat.

"Nevím, čím ho trefili," řekla Luna smutně, "ale je nějakej divnej, měla jsem co dělat, abych ho vůbec ukormidlovala."

"Harry," řekl Ron a stáhl si Harryho uchem k ústům, "víš, kdo je ta holka, Harry? To je Bláznivka... Bláznivka Lovegoodová... ha ha ha..."

"Musíme vypadnout," řekl Harry. "Luno, můžeš pomoct Ginny?"

"Ano," řekla Luna, zastrčila si hůlku za ucho, položila Ginny ruku kolem pasu a zvedla ji.

"To je jen kotník, můžu jít sama!" bránila se Ginny, ale vzápětí klopýtla a chytila se Luny. Harry si přehodil Ronovu ruku kolem krku, stejně jako to před mnoha měsíci udělal s Dudleym. Rozhlédl se: měli šanci jedna z dvanácti, že se jim podaří trefit správné dveře–"

Táhl Rona k jedněm dveřím; byli od nich pár stop, když se otevřely jiné dveře na druhé straně haly a vyběhli z nich tři Smrtijedi, v čele s Bellatrix Lestrangeovou.

"Tady jsou!" vřískla.

Halou proletěla omračující kouzla; Harry rozrazil dveře, bezohledně odhodil Rona a natáhl se zpátky, aby pomohli Nevillovi; dostali se přes práh právě včas, aby je mohli zabouchnout Bellatrix před nosem.

"Colloportus!" křikl Harry a slyšel, jak z druhé strany několik těl vrazilo do dveří.

"To nic!" řekl mužský hlas. "Vedou tam i jiné cesty – MÁME JE, JSOU UVNITŘ!"

Harry se otočil; byli zpět v místnosti s mozky a ve stěnách opravdu byly další dveře. Z haly slyšel další kroky, jak přiběhli ostatní Smrtijedi.

"Luno – Neville – pomozte mi!"

Všichni tři se rozběhli po místnosti a zamykali dveře; Harry naboural do stolu a ve spěchu se překulil přes něj, aby dosáhl na další dveře:

"Colloportus!"

Za dveřmi se ozývaly rychlé kroky a co chvíli do některých dveří narazilo něčí rameno, takže zavrzaly a otřásly se; Luna a Neville zamykali dveře u protější stěny – a pak, když Harry doběhl na samý konec místnosti, slyšel, jak Luna vykřikla:

"Collo– aoaoaoaaargh..."

Otočil se právě včas, aby viděl, jak letí vzduchem; dveřmi, které nestihla zajistit, se dovnitř valilo pět Smrtijedů; Luna narazila do stolu, sklouzla po něm na podlahu a zůstala ležet jako předtím Hermiona.

"Chyťte Pottera!" zaječela Bellatrix a běžela k němu; uhnul a utíkal na druhou stranu místnosti; byl v bezpečí, dokud se báli, aby nerozbili proroctví –

"Hej!" řekl Ron, který se vyškrábal na nohy a teď se opile potácel vstříc Harrymu. "Hej, Harry, tam vevnitř jsou mozky, ha ha ha, není to sranda, Harry?"

"Rone, uhni, k zemi –"

Ale Ron už mířil na nádrž hůlkou.

"Fakt, Harry, jsou tam mozky – koukni –Accio mozekl"

Celá scéna se na okamžik zastavila. Harry, Ginny a Neville i všichni Smrtijedi se otočili a zírali na zelenou hladinu tekutiny v nádrži, kterou právě proletěl mozek jako skákající ryba; chvíli visel ve vzduchu a pak zamířil k Ronovi a vyletělo z něj něco jako stuhy pohybujících se obrázků, rozvíjející se jako roličky filmu –

"Ha ha ha, Harry, koukej –" řekl Ron a díval se, jak mozek vyvrhuje vnitřek "– Harry, pojď si na něj sáhnout; že je to divný –"

"RONE, NE!"

Harry nevěděl, co by se stalo, kdyby se Ron tykadel myšlenek dotkl, ale určitě by to nebylo nic dobrého. Vyrazil k Ronovi, ale ten už chytil mozek do rukou.

Ve chvíli, kdy se dotkl jeho kůže, tykadla začala omotávat Ronovy ruce jako provazy.

"Harry, podívej, co se děje – ne – ne – to se mi nelíbí – ne, nech toho –"

Ale tenké stužky už se teď omotávaly kolem Ronovy hrudi; vrávoral a snažil se je roztrhat, ale mozek se ho držel pevně jako chobotnice.

"Diffindo!" křikl Harry, snaže se uvolnit tykadla, která omotávala Rona přímo před jeho očima, ale ta nepovolila. Ron upadl a stále se snažil osvobodit.

"Harry, udusí ho to!" zaječela Ginny, která se kvůli zlomenému kotníku nemohla pohnout – pak vyšlo z hůlky jednoho Smrtijeda červené světlo a trefilo ji přímo do tváře.

"Obráčit!" zařval Neville a mával Hermioninou hůlkou na blížící se Smrtijedy, "OBRÁČIT, OBRÁČIT!"

Ale nic se nestalo.

Jeden ze Smrtijedů střelil po Nevillovi své omračovací kouzlo; minul ho o několik palců. Harry a Neville už zůstali sami; dva Smrtijedi po nich poslali proudy stříbrného světla, letící jako šípy, ale minuli a jediným výsledkem byly dva krátery ve zdi. Harry vzal nohy na ramena, když po něm vyrazila Bellatrix Lestrangeová; proroctví držel vysoko nad hlavou a běžel na druhou stranu místnosti; nevěděl, co si počít, jen je chtěl dostat pryč od ostatních.

Zdálo se, že to účinkuje; vyrazili za ním, odhazujíce z cesty židle a stolky, ale netroufali si použít kouzlo, aby netrefili kouli; Harry proletěl otevřenými dveřmi, kterými předtím Smrtijedi přišli a modlil se, aby Neville zůstal u Rona a nějak ho vysvobodil. Uběhl několik stop a cítil, jak mu pod nohama zmizela podlaha –

Padal dolů s kamenných schodů, řadu za řadou, až konečně dopadl s ranou, která mu vyrazila dech, na dno jámy, kde stál na podstavci kamenný oblouk. Celou místností se nesl smích Smrtijedů; podíval se nahoru a viděl, jak pětice z místnosti s mozky slézá dolů a další přicházejí druhými dveřmi a seskakují po lavicích k němu. Harry se postavil na nohy, i když se mu třásly a skoro ho nechtěly nést; proroctví, stále zázrakem nerozbité, držel v levé ruce, v pravé pevně třímal hůlku. Couvl a rozhlížel se, snažil se mít všechny Smrtijedy v zorném poli. Pak narazil do něčeho pevného; byl u podstavce. Vylezl na něj.

Smrtijedi se zastavili a zírali na něj. Někteří oddechovali stejně prudce jako on. Jeden hodně krvácel; Dolohov, teď už zase volný, po něm chtivě pošilhával a mířil mu hůlkou přímo do obličeje.

"Je konec, Pottere," zavrčel Lucius Malfoy a stáhl si masku, "buď hodný chlapec a podej mi to proroctví."

"Nech ostatní jít a dám ti ho!" pokusil se Harry zoufale.

Smrtijedi se zasmáli.

"Nejsi v pozici, abys mohl obchodovat," řekl Lucius Malfoy a jeho bledá tvář přímo zrůžověla potěšením. "Jak vidíš, je nás tu deset a ty jsi sám... Nebo tě Brumbál ještě nenaučil počítat?"

"Dědí sáb!" ozvalo se seshora. "Ještě jseb tu já!"

Harryho srdce pokleslo; Neville se škrábal po lavicích dolů a v roztřesené ruce pevně třímal Hermioninu hůlku.

"Neville – ne – běž zpátky k Ronovi –"

"OBRAČIT!" křikl Neville a mířil střídavě na všechny Smrtijedy. "OBRÁČIT! OBRÁ-"

Jeden z největších Smrtijedů popadl Nevilla zezadu a přidržel mu ruce u těla. Neville sebou škubal a kopal; pár Smrtijedů se zasmálo.

"To je Longbottom, ne?" ušklíbl se Lucius Malfoy. "Tvoje babička je zvyklá přicházet díky nám o členy rodiny... Tvoje smrt nebude tak velký šok."

"Longbottom?" opakovala Bellatrix a po tváři se jí rozlil opravdu zlý úsměv. "Ale, tak to jsem měla potěšení poznat tvoje rodiče, chlapče."

"JÁ BÍM ŽE ADO!" zařval Neville a bojoval se Smrtijedem, který ho držel s takovým nasazením, že ten křikl: "Omračte ho někdo!"

"Ne, ne, ne," řekla Bellatrix. Byla úplně unesená, třásla se vzrušením, zatímco si prohlížela Harryho a Nevilla. "Ne, schválně, jak dlouho Longbottom vydrží, než se zlomí jako jeho rodiče... Jedině, že by nám Potter chtěl dát to proroctví."

"DEDÁBEJ JIB HO!" křičel Neville, který byl úplně bez sebe a kopal a zmítal se, zatímco Bellatrix se blížila s napřeženou hůlkou. "DEDÁBEJ JIB HO, HARRY!"

Bellatrix zamířila. "Crucio!"

Neville zařval a přitáhl nohy k břichu, takže Smrtijed ho chvíli držel ve vzduchu. Hned ho pustil a Neville padl na zem, kde se svíjel a ječel v agónii.

"To byl jen začátek!" řekla Bellatrix a zvedla hůlku. Neville přestal křičet a tiše vzlykaje jí ležel u nohou. Otočila se na Harryho. "Tak co, Pottere – dej nám to proroctví, nebo se dívej, jak tvůj přítelíček umírá!"

Harry nemusel přemýšlet; neměl na vybranou. Natáhl ruku s proroctvím, které bylo teplé z toho, jak ho dlouho držel. Malfoy po něm skočil.

Pak se nahoře rozletěly dveře a v nich se objevilo pět dalších postav: Sirius, Lupin, Moody, Tonková a Kingsley.

Malfoy se otočil a zvedl hůlku, ale to už na něj Tonková poslala omračující kouzlo. Harry nečekal, jestli se trefí a seskočil s podstavce. Smrtijedi s příchodem členů Řádu rozhodně nepočítali a teď zmatkovali ve spršce kouzel, která se na ně snesla a skákali po lavicích dolů na dno jámy. Skrze pobíhající postavy a záblesky světla viděl Harry Nevilla. Vyhnul se červenému paprsku a praštil sebou na zem k Nevillovi.

"Jsi v pořádku?" křikl, když jim nad hlavami proletělo další kouzlo.

"Ado," řekl Neville a snažil se posadit.

"A Ron?"

"Byslíb, že taky – když jsem odešel, ještě bojoval s tím bozkem–"

Kamenná podlaha mezi nimi vybuchla, jak ji trefilo kouzlo a v místě, kde ještě před chviličkou ležela Nevillova ruka, zel nepříjemně velký kráter; oba se odplížili stranou, ale tu popadla Harryho pod krkem silná ruka a vytáhla ho nahoru, takže se nohama sotva dotýkal země.

"Dej mi to," zavrčelo to u jeho ucha, "dej mi to proroctví –"

Muž škrtil Harryho tak silně, že nemohl dýchat. Asi deset stop před sebou viděl rozmazaného Siriuse, jak bojuje se Smrtijedem; Kingsley bojoval se dvěma najednou; Tonková stála v polovině kamenného amfiteátru a vrhala kouzla dolů na Bellatrix – nikdo si zjevně nevšiml, že Harry umírá. Namířil za rameno hůlku, ale když se nemohl nadechnout, nemohl ani vyřknout zaklínadlo a mužova druhá ruka se sápala po skleněné kouli –

"AARGH!"

Najednou se odněkud vynořil Neville; protože nemohl vyslovit kouzlo, zabodl vší silou Hermioninu hůlku do škvíry ve Smrtijedově kápi. Ten zavyl bolestí a okamžitě Harryho pustil. Harry se otočil a zasípal:

"OMRÁČIT!"

Smrtijed upadl a maska mu sklouzla; byl to Macnair, Klofanův kat a jedno oko měl teď oteklé a zakrvácené.

"Díky!" řekl Harry Nevillovi a odtáhl ho z cesty, protože kolem proletěl Sirius a jeho Smrtijed a bojovali tak zuřivě, že jejich hůlky vypadaly jako šmouhy; pak Harryho noha dopadla na něco kulatého a tvrdého a podklouzla. Na chvíli si myslel, že upustil proroctví, ale pak spatřil, jak se po podlaze kutálí Moodyho magické oko.

Jeho majitel ležel na boku, z hlavy mu tekla krev a útočník, který ho měl na svědomí, se teď řítil na Nevilla a Harryho byl to Dolohov, tvář zrůzněnou zuřivou radostí.

"Tarantallegral" křikl a namířil na Nevilla, jehož nohy se okamžitě daly do podivného tance a pak upadl na zem. "A teď, Pottere –"

Provedl hůlkou stejný rychlý pohyb, jaký použil na Hermionu a Harry okamžitě vykřikl: "Protego!"

Pak cítil, jak ho něco šlehlo přes tvář jako tupý nůž; ta síla ho odhodila stranou a upadl přes Nevillovy pohybující se nohy, ale ochranné kouzlo to nejhorší pohltilo.

Dolohov znovu zvedl hůlku. ,Accio proro-"

Za Dolohovem se najednou objevil Sirius a vrazil do něj ramenem tak, že Dolohov odletěl. Proroctví opět málem vyklouzlo Harrymu z ruky, ale stačil ho zadržet. Sirius teď bojoval s Dolohovem, hůlky se míhaly jako meče a létaly z nich jiskry –

Dolohov se znovu napřáhl k tomu rychlému pohybu, ale to už Harry vyskočil a zaječel: "Petrificus Totalusl" Dolohov vzorně srazil nohy a ruce a složil se na podlahu.

"To bylo hezký!" křikl Sirius a strhl Harryho hlavu dolů, protože na ně letěla dvě omračovací kouzla. "A teď odsud rychle vypad-"

Zase se sehnuli; Siriuse jen o vlásek minul zelený paprsek. Harry viděl na druhé straně místnosti Tonkovou, jak bezvládně padá dolů z lavice na lavici a za ní se triumfálně řítí Bellatrix.

"Harry, vem proroctví, chytni Nevilla a utíkejte!" houkl Sirius a vyrazil za Bellatrix. Harry neviděl, co se pak stalo – výhled mu zaclonil Kingsley, který se bil s odmaskovaným poďobaným Rookwoodem; Harry se vrhl zpět k Nevillovi a nad jeho hlavou přeletěla dávka zeleného světla –

"Můžeš se postavit?" křikl na Nevilla, protože Nevillovy nohy sebou nekontrolovatelně škubaly. "Dej mi ruku kolem krku –"

Neville ho poslechl a Harry ho nadzvedl – Nevillovy nohy poletovaly do všech směrů, nechtěly ho nést – a najednou na ně někdo zezadu skočil. Oba upadli, Neville mával nohama jako na záda obrácený brouk a Harry držel levou ruku nad sebou, aby se proroctví nerozbilo.

"To proroctví, dej sem to proroctví, Pottere!" zavrčel mu do ucha hlas Luciuse Malfoye a Harry cítil, jak ho Malfoyova hůlka tlačí do žeber.

"Ne – pusť – Neville! Chytej!"

Harry hodil proroctví po podlaze k Nevillovi, ten se překulil a chytil skleněnou kouličku hrudí. Malfoy okamžitě namířil hůlkou na Nevilla, ale to už se Harry chopil své hůlky a vykřikl:

"Impedimenta!"

Malfoy padl na záda. Když Harry vstal, otočil se a viděl, že Malfoy dopadl na podstavec, na kterém už bojoval Sirius s Bellatrix. Malfoy znovu namířil hůlku na Harryho a Nevilla, ale než se mohl nadechnout, skočil mezi ně Lupin.

"Harry, seber ostatní a JDĚTE!"

Harry popadl Nevilla za hábit a zvedl ho na první řadu kamenných schodů; Nevillovy nohy sebou pořád mrskaly a nebyly mu k ničemu; Harry ho podepřel a vystoupili o další schod výš –

Kamennou lavici u Harryho nohou trefilo kouzlo; rozsypala se Harry klopýtl zpět. Neville upadl na zem, nohy neovladatelné, a proroctví strčil do kapsy.

"Pojď!" řekl Harry zoufale a tahal ho za hábit. "Zkus se aspoň odrážet nohama –"

Znovu zabral a Nevillův hábit se roztrhl – skleněná koule vypadla z jeho kapsy a než mohli zasáhnout, jedna z Nevillových nohou ji nakopla. Koule poodletěla pár stop doprava a rozbila se na schodě pod nimi. Oba zůstali bez hnutí zírat na místo, kde se rozsypala, ztuhlí hrůzou; z koule začala stoupat bělavá postava, které si nikdo kromě nich nevšiml. Harry viděl, jak postava pohybuje ústy, ale přes rány a výkřiky neslyšel ani slovo. Postava domluvila a rozplynula se ve vzduchu.

"Harry, je bi to líto!" stkal Neville, tvářil se krajně nešťastně a nohy mu pořád poskakovaly. "Je bi to tak líto, dechtěl jseb –"

"To je jedno," křikl Harry. "Jen se zkus postavit, ať můžeme –"

"Brubbál!" řekl Neville a upřeně se díval kamsi za Harryho rameno.

"Co?"

"BRUBBÁL!"

Harry se otočil. Přímo nad nimi, ve dveřích do místnosti s mozky stál Albus Brumbál, hůlku připravenou, tvář bledou zlostí. Harry pocítil jiskřivou elektrickou vlnu, která mu projela tělem – byli zachráněni.

Brumbál proletěl po schodech kolem Nevilla a Harryho, kteří už na odchod ani nepomysleli. Brumbál už byl úplně dole, když si ho Smrtijedi všimli a nastal poprask. Jeden vzal nohy na ramena, škrábaje se po schodech nahoru jako opice. Brumbálovou kouzlo ho stáhlo zpátky tak lehce, jako by ho přitáhl na neviditelném provázku –

Jen jedna dvojice stále bojovala, protože si nově příchozího očividně nevšimla. Harry viděl, jak se Sirius vyhnul červenému paprsku, který po něm poslala Bellatrix; při tom se smál.

"No tak, umíš to líp!" hecoval ji a jeho hlas se rozléhal po místnosti.

Druhý paprsek ho zasáhl přímo do hrudi.

Úsměv mu z tváře úplně nezmizel, ale oči se mu rozšířily překvapením.

Harry pustil Nevilla, aniž by si toho všiml. Skákal po schodech dolů, hůlku vytaženou, Brumbál se také otočil k podstavci –

Zdálo se, jako by Sirius padal celou věčnost; jeho tělo, prohnuté do oblouku, se pomalu ponořilo do potrhaného závoje, přikrývajícího kamenný oblouk.

Harry viděl výraz smíšeného strachu a překvapení na kdysi hezké, teď však vyhublé tváři svého kmotra, když padal skrz oblouk a ztratil se za závojem, který se na chvíli zvedl jako ve větru a pak zase spadl dolů.

Harry slyšel triumfální výkřik Bellatrix Lestrangeové, ale věděl, že to nic neznamená – Sirius jen propadl obloukem, za chvíli se objeví na druhé straně...

Ale Sirius už se neobjevil.

"SIRIUSI!" křičel Harry. "SIRIUSI!"

Byl už skoro dole a přerývaně lapal po dechu. Sirius musí být jen za oponou, on ho jen vytáhne zpátky...

Ale když dosáhl dna jámy a vyrazil k podstavci, Lupin ho chytil kolem hrudi a pevně ho držel.

"Nemůžeš nic dělat, Harry –"

"Pomůžu mu, vytáhnu ho, jen propadl na druhou stranu!"

"– je pozdě, Harry."

"Můžeme ho vytáhnout –" Harry se divoce zmítal, ale Lupin ho nepustil...

"Nemůžeme už udělat vůbec nic, Harry... Nic... Je pryč..."