12. Profesorka Umbridgeová

"Bojí se, že se zcvokne, když se mnou zůstane moc dlouho v jedné místnost?" zeptal se Harry hlasitě, sotva lem Seamusova hábitu zmizel z dohledu.

"Neboj se, Harry," zamumlal Dean a hodil si školní tašku na rameno, "je jen trochu..."

Ale evidentně nedokázal říct, co přesně Seamus je a po krátké trapné pauze také odešel.

Neville a Ron se na Harryho podívali takovým tím "to-je-jeho-problém" pohledem, ale Harryho to moc neuklidnilo. Kolik toho ještě bude muset snést?

"Co se děje?" ptala se jich o pět minut později Hermiona, která se k nim přidala ve společné místnosti, kudy mířili na snídani.

"Vypadáš opravdu - oh, proboha."

Zůstala koukat na nástěnku, kde byla připíchnutá velká nová cedule.

"GALONY GALEONŮ!

Nestačí váš příjem držet krok s výdaji?

Chcete si něco málo přivydělat? Kontaktujte Freda a George Weasleyho ve společenské místnosti v Nebelvíru,

kde můžete získat jednoduchou, časově nenáročnou a bezbolestnou práci.

(Litujeme, ale všichni přihlášení berou práci na vlastní nebezpečí.)

"Tak to už je moc," řekla temně Hermiona a sundala ceduli, kterou Fred s Georgem překryli plakátek oznamující první víkend v Prasinkách, který měl být v říjnu. "Musíme si s nimi promluvit, Rone."

Ron vypadal naprosto zděšeně.

"Proč?"

"Protože jsme prefekti!" řekla Hermiona, když procházeli dveřmi za portrétem, "je na nás, abychom takovéhle věci zastavili!"

Ron nic neříkal; soudě podle jeho zachmuřeného výrazu, myšlenka na to, jak brání Fredovi a Georgeovi v provádění něčeho, co se jim zlíbilo, ho příliš netěšila.

"Každopádně, Harry, co se děje?" navázala Hermiona na svou předchozí otázku, zatímco směřovali dolů po schodech, míjejíce obrazy čarodějů a čarodějek, kteří si jich nevšímali, neboť byli zabráni do rozhovorů mezi sebou. "Vypadáš, jako by tě něco opravdu rozzlobilo."

"Seamus nařknul Harryho, že lže o ty-víš-kom," řekl Ron suše, když Harry neodpovídal.

Harry čekal, že se Hermiona rozčílí, ale ta jen vzdychla.

"Jo, Levandule si to taky myslí," pravila nevesele.

"A pokecaly jste si hezky o tom, jestli jsem nebo nejsem prolhaný spratek toužící po pozornosti?" zeptal se Harry hlasitě.

"Ne," odpověděla klidně Hermiona, "řekla jsem jí, ať drží svou tlustou nevymáchanou hubu zavřenou. A bylo by hezké, kdybys nám přestal jít pořád po krku, Harry, protože jestli sis nevšiml, Ron a já jsme na tvojí straně."

Nastalo krátké ticho.

"Promiň," zahuhlal Harry.

"To nic," řekla rychle Hermiona a pak potřásla hlavou. "Nepamatujete si, co říkal Brumbál loni na slavnosti na konci roku?"

Harry a Ron na ni zírali prázdnými pohledy a Hermiona znovu vzdychla.

"O vy-víte-kom. Řekl, že 'jeho schopnost šířit neshody a nepřátelství je opravdu velká. Můžeme bojovat jedině tak, že projevíme stejnou dávku schopnosti udržet přátelství a důvěru -'"

"Jak si takové věci můžeš pamatovat?" podíval se na ni obdivně Ron.

"Protože poslouchám, Rone," odvětila trochu příkře Hermiona.

"To já taky, ale i tak bych nedokázal přesně -"

"Důležité je," řekla Hermiona naléhavě, "že tohle je přesně to, o čem mluvil Brumbál. Voldemort je zpět dva měsíce a my už začínáme bojovat mezi sebou. A ve varování kouzelného klobouku bylo totéž: semkněte se, sjednoťte se -"

"A Harry měl včera taky pravdu," odpověděl Ron stejným tónem, "jestliže to znamená, že bychom se měli kamarádit se Zmojozelem - to těžko."

"Já si myslím, že je škoda, že se nesnažíme o lepší spolupráci mezi kolejemi," uzavřela Hermiona nazlobeně.

Došli na konec mramorového schodiště. Vstupní síní právě procházel zástup čtvrťáků z Havraspáru; všimli si Harryho a rychle utvořili těsnější skupinku, jako kdyby se báli, že na roztroušené zaútočí.

"Jo, měli bychom se rozhodně pokusit o spřátelení s takovýmito lidmi," pravil sarkasticky Harry.

Následovali havraspárské do velké síně a hned instinktivně vrhli pohled k učitelskému stolu. Profesorka Červotočková se bavila s profesorkou Sinistrovou, učitelkou astronomie, a Hagrida opět připomínala jen jeho nepřítomnost. Očarovaný strop Harryho náladu podtrhoval zachmuřenou deštivou šedí.

"Brumbál ani neřekl, jak dlouho ta Červotočková zůstane," řekl, zatímco si razili cestu k nebelvírskému stolu.

"Možná..." začala Hermiona zamyšleně.

"Co?" zeptali se najednou Harry i Ron.

"Možná... Možná nechtěl upozorňovat na to, že tu Hagrid není."

"Co tím myslíš, že na to nechtěl upozorňovat?" pousmál se křečovitě Ron, "jak bychom si toho asi tak mohli nevšimnout?"

Než mohla Hermiona odpovědět, přistoupila k Harrymu vysoká černá dívka s dlouhým copem.

"Ahoj Angelino."

"Ahoj," odpověděla, "měls hezké prázdniny?" A aniž by čekala na odpověď, dodala: "Jsem nová kapitánka nebelvírského famfrpálového týmu."

"Gratuluju," zakřenil se Harry; tušil, že Angelina není zvyklá mluvit tak zdlouhavě, jako Oliver Wood, což bylo jedině dobře.

"Ano, a teď, když je Oliver pryč, potřebujeme nového brankáře. Zkoušky jsou v pátek v pět a chci, aby tam byl celý tým, jasné? Pak se uvidí, jaký bude nový brankář."

"OK," řekl Harry.

Angelina se na něj usmála a odešla.

"Zapomněla jsem, že Oliver už odešel," řekla Hermiona a posadila se vedle Rona s talířem topinek. "Předpokládám, že to pro tým bude dost velká změna?"

"Taky myslím," řekl Harry a sedl si naproti, "byl dobrý brankář..."

"Ale nebude to zase tak špatné, mít tam nějakou čerstvou krev, ne?" řekl Ron.

Okny seshora se se svištěním a plácáním křídel snesly stovky sov. Rozprchly se s dopisy a balíčky po celé síni a skrápěly snídající studenty kapkami vody; venku zjevně lilo. Hedvika mezi nimi nebyla, ale to Harryho nepřekvapovalo; jediný, kdo mu psal, byl Sirius a ten mu těžko mohl posílat dopis čtyřiadvacet hodin poté, co se viděli naposled. Hermiona ovšem musela rychle odstrčit svoji sklenici džusu stranou, aby uvolnila cestu pro velkou sovu pálenou, nesoucí v zobáku promáčeného Denního věštce.

"Proč to pořád ještě odebíráš?" zeptal se podrážděně Harry a myslel na Seamuse, zatímco Hermiona dala do koženého váčku na soví noze jeden svrček. "Mně už by to ani nenapadlo... Škoda peněz..."

"Je dobré vědět, co o tobě říká nepřítel," řekla Hermiona temně, rozbalila noviny a ztratila se za nimi a nevynořila se, až když Harry s Ronem dojedli.

"Nic," řekla stručně a odložila srolované noviny vedle talíře. "Nic o Brumbálovi ani nic jiného."

Profesorka McGonagallová právě chodila kolem a rozdávala rozvrhy.

"Podívej se na dnešek," kňučel Ron, "dějiny magie, dvakrát lektvary, jasnovidectví a dvakrát obrana proti černé magii... Binns, Snape, Trelawneyová a Umbridgka, všichni v jeden den!" Už aby měli George s Fredem hotové ty Vyhýbací svačinky..."

"Co to slyší moje uši?" ozval se Fredův hlas a Fred s Georgem se vmáčkli na lavici vedle Harryho, "snad se bradavičtí prefekti nechtějí vyhýbat hodinám?"

"Koukni, jaký máme dneska rozvrh," zahučel Ron temně a ukázal jim ho. "To je nejhorší pondělí, jaké jsem kdy viděl."

"To teda jo, bráško," komentoval to Fred, "můžeš mít pár nugátků Krev z nosu se slevou, jestli chceš."

"Proč je se slevou?" zeptal se Ron podezřívavě.

"Protože budeš krvácet, dokud nevykrvácíš. Ještě nemáme protijed," řekl George a podal si kousek lososa.

"Bezva," řekl Ron a strčil rozvrh do kapsy, "ale snad radši vydržím to vyučování."

"A když už tak mluvíme o těch krabičkách," začala Hermiona a přísně si Freda s Georgem měřila, "nemůžete hledat pokusné králíky inzerátem na nástěnce."

"Říká kdo?" zeptal se George a tvářil se užasle.

"Říkám já a Ron."

"Mě z toho vynech," řekl rychle Ron.

Hermiona se po něm koukla. Fred a George se uchichtli.

"Brzy budeš zpívat jinak, Hermiono," řekl Fred a mazal si lívaneček máslem, "začínáš pátý ročník, brzo budeš prosit o Svačinku."

"A proč by mělo zahájení pátého ročníku znamenat, že budu chtít Vyhýbací svačinku?" zeptala se Hermiona.

"Pátý ročník je ročník NKÚ," děl George.

"A...?"

"Takže se vám blíží zkoušky, že? A s tím vás budou tak tlačit ke zdi, až vás do ní zamáčknou," pravil spokojeně Fred.

"Polovina našeho ročníku se zhroutila," vykládal vesele George, "slzy a deprese... Patricie Stimpsonová pořád omdlévala..."

"Kenneth Towler z toho měl puchýře, vzpomínáš?"

"To bylo proto, žes mu nasypal do pyžama prášek z dýmějových hlíz," řekl George.

"A jo," zašklebil se Fred, "já zapomněl... Občas trochu zapomínám..."

"Ale i tak je páťák noční můra," řekl George, "jestli vám teda záleží na výsledcích zkoušek. My s Fredem jsme to nakonec nějak ustáli."

"Jo... máte, jestli se nepletu, každý tři zkoušky NKÚ?" zeptal se Ron.

"Jo," odpověděl bezstarostně Fred. "Ale domníváme se, že naše budoucnost leží mimo akadamickou půdu."

"Už jsme vážně přemýšleli o tom, jestli má vůbec cenu se vracet do sedmého ročníku, teď když máme -"

Zarazil se, když zachytil Harryho varovný pohled; málem mu ujelo, že jim Harry dal svou výhru z turnaje.

"- teď, když máme zkoušky NKÚ," dodal George rychle, "říkali jsme si, potřebujeme ještě OVCE? Ale myslím, že máma by nás nenechala odejít před časně ze školy, zvlášť ne teď, když se z Percyho vyklubal nejhorší spratek na světě."

"Samozřejmě nehodláme svůj poslední školní rok promarnit," řekl Fred a rozhlédl se po velké síni. "Provedeme si tu takový menší výzkum trhu, abychom zjistili, co průměrný student Bradavic očekává od krámku se šprýmovnými předměty, výsledky zpracujeme a podle toho vytvoříme sortiment."

"Ale kde vezmete peníze do začátků?" zeptala se Hermiona skepticky. "Budete potřebovat ingredience a materiál - a také prostory..."

Harry se na dvojčata nedíval. Tváře mu zrudly; upustil vidličku a zmizel pod stolem. Slyšel, jak Fred nahoře říká: "Kdo se moc ptá, moc se dozví, Hermiono. Pojď, Georgi, jestli si pospíšíme, možná stihneme prodat pár Uší, než začne bylinkářství."

Harry se vynořil zpod stolu a viděl, jak Fred s Georgem odcházejí, každý s hromádkou topinek v ruce.

"Co to mělo znamenat?" divila se Hermiona, "kdo se moc ptá... Znamená to snad, že už nějaké peníze mají?"

"Víš, taky už jsem nad tím přemýšlel," zamračil se Ron. V létě mi koupili novou sadu hábitů a já nechápu, kde na to vzali peníze..."

Harry se rozhodl, že je čas vyvést rozhovor z nebezpečných vod.

"Myslíte, že tenhle ročník bude opravdu tak těžký? Kvůli zkouškám?"

"To jistě," řekl Ron, "musí být, ne? Zkoušky NKÚ jsou opravdu důležité, ovlivní to tvoje budoucí zaměstnání. Bill říkal, že také dostaneme nějaké rady ohledně kariéry. Takže si pak můžeš vybrat, jaké OVCE budeš dělat příští rok."

"Už víte, co chcete dělat, až vyjdete z Bradavic?" zeptal se Harry, když odcházeli z velké síně na hodinu dějin magie.

"Ne tak úplně," řekl pomalu Ron, "i když... Tedy..."

Vypadal trochu nesměle.

"Co?" pobídl ho Harry.

"No, říkal jsem si, že by bylo skvělé být bystrozorem," dokončil Ron.

"Ano, to by bylo," souhlasil okamžitě Harry.

"Ale ti jsou něco jako elita," řekl Ron, "musíš bejt opravdu dobrej. A co ty, Hermiono?"

"Já nevím," řekla, "myslím, že bych ráda dělala něco opravdu užitečného."

"Být bystrozorem je užitečné!" řekl Harry.

"To ano, ale není to jediná důležitá věc na světě," řekla zamyšleně Hermiona, "myslela jsem, že bych mohla víc rozvinout SPOŽÚS..."

Harry a Ron si dali pozor, aby se na sebe nepodívali.

Dějiny magie byly podle všeobecně rozšířeného názoru tím nejnudnějším předmětem, jaký kdy byl vynalezen. Profesor Binns, duch, měl jednotvárný bzučivý hlas, který do deseti minut zaručeně způsoboval akutní ospalost (v teplém počasí do pěti minut). Styl, jakým učil, nikdy neměnil, jednoduše mluvil, zatímco studenti si dělali poznámky, respektive ospale hleděli do prázdna. Harry a Ron byli schopní napsat písemky jen proto, že si před zkouškami opsali Hermioniny zápisky; ona jediná se totiž zdála být odolná proti uspávacím účinkům Binnsova hlasu.