"Umbridgová četla tvoji poštu, Harry. Není jiná možnost."

"Myslíš, že Umbridgová napadla Hedviku?" zuřil Harry.

"Jsem si tím téměř jistá," řekla temně Hermiona. "Pozor na žábu, utíká ti."

Harry namířil hůlku na ropuchu, která v marném pokusu uniknout hopkala k hraně stolu

 Po zbytek týdne se Harry cítil nejšťastnější od začátku školního roku. Většinu neděle strávili s Ronem nad domácími úkoly a i když to těžko lze nazvat zábavou, venku stále svítilo podzimní slunce, takže místo aby se hrbili nad stolky ve společenské místnosti, vzali si práci ven a usadili se s ní ve stínu velkého buku u jezera. Hermiona, která měla pochopitelně všechno hotovo, si přinesla

 Hermiona se vydržela celé dva týdny o Harrym coby učiteli obrany proti černé magii nezmínit. Harryho tresty u Umbridgové konečně minuly (pochyboval, že se vyřezaná slova kdy z jeho ruky ztratí); Ron měl za sebou další čtyři famfrpálové tréninky a během posledních dvou na něj nikdo neřval; a všem třem se podařilo o hodině proměňování nechat zmizet myši (Hermiona dokonce pokročila ke koťatům);

 Čekali, že budou muset ráno pečlivě pročíst Hermionina Denního Věštce, aby našli článek, o němž se zmiňoval Percy. Ovšem poštovní sova sotva odstartovala ze džbánu s mlékem a Hermiona vyrazila zděšený zvuk a narovnala noviny, na jejichž titulní straně se skvělá velká fotografie Dolores Umbridgové. Usmívala se a pomrkávala na ně.

MINISTERSTVO

 Harry se druhý den ráno vzbudil jako první. Chvíli ležel a pozoroval víření prachu ve slunečním paprsku, pronikajícím závěsy postele a vychutnával si fakt, že je sobota. První týden školy se vlekl celou věčnost, jako jedna dlouhá hodina dějin magie.

Soudě podle ospalého ticha a čerstvého vzhledu onoho slunečního paprsku, bylo právě po rozednění. Roztáhl závěsy, vstal

 Večeře ve velké síni nebyla tentokrát pro Harryho moc příjemná. Novinky o jeho překřikovací bitvě s profesorkou Umbridgovou se šířila rychlostí slušnou i na bradavické poměry. Seděl s Ronem a Hermionou a všude kolem slyšel špitání. Zajímavé bylo, že se nikdo nestaral, jestli je uslyší nebo ne. Bylo to jako by doufali, že se naštve a začne zase křičet, takže se všichni jeho příběh dozvědí

Seamus se ráno oblékl přímo tryskem a než si Harry natáhl ponožky, byl pryč.

Harry se nechtěl ostatním chlubit, že měl stejné halucinace jako Luna, pokud to tedy byly halucinace, takže už se o koních nezmiňoval a zabouchl za sebou dveře kočáru. Nemohl si ale pomoci a musel pozorovat jejich siluety, pohybující se za okny.

Harry nespal moc dobře. Jeho rodiče vplouvali do jeho snů a zase odplouvali, aniž by promluvili; paní Weasleyová oplakávala mrtvého Pištu a Ron s Hermionou se na ni dívali a na hlavách měli koruny; a skončilo to zase v chodbě se zamčenými dveřmi. Vzbudil se náhle,

Brumbálův náhlý odchod Harryho dokonale překvapil. Zůstal sedět v řetězovém křesle a bojoval s pocity šoku a úlevy. Členové Wizengamotu se jeden po druhém zvedali, mluvili, sbírali si papíry a balili si věci. Harry se postavil. Vypadalo to, že mu nikdo nevěnuje ani