Ministr kouzel Kornelius Popletal vydal v pátek v noci krátké prohlášení, v němž potvrzuje, že Ten, jehož jméno nesmíme vyslovit, se opět vrátil do této země a je znovu aktivní.

"Musím s nesmírným politováním oznámit, že čaroděj, jenž vystupuje jako lord – no, vy víte koho myslím – je naživu a opět mezi námi," řekl reportérům

 Harryho nohy se dotkly pevné země; kolena pod ním trochu povolila a zlatá hlava s dutým bum upadla na podlahu. Rozhlédl se a viděl, že je v Brumbálově pracovně.

Všechny škody byly během ředitelovy absence napraveny. Jemné stříbrné nástroje stály na stolcích s vřetenovitýma nohama a tiše pufaly a bzučely. Portréty bývalých ředitelů a ředitelek pochrupovaly,

 "Není pryč!" zaječel Harry.

Nevěřil tomu; nemohl tomu uvěřit; snažil se Lupinovi vytrhnout vší silou, kterou ještě měl. Lupin to nechápal; za tím závěsem byli lidé; Harry je tam předtím slyšel šeptat. Sirius byl jen skrytý za tím závěsem.

"SIRIUSI!" vyl. "SIRIUSI!"

"Nemůže se vrátit,

 Ze vzduchu kolem nich se začaly vynořovat černé stíny a zastupovat jim cestu; pod kápěmi se leskly oči a tucet svítících špiček hůlek jim mířil přímo na srdce; Ginny zalapala po dechu.

"Dej mi to, Pottere," opakoval líný hlas Luciuse Malfoye a natáhl ruku dlaní vzhůru.

Harry se udělalo těžko. Byli v pasti a stáli proti přesile

 Harry se pevně chytil thestralí hřívy, odrazil se nohou od pařezu a vyškrábal se mu na hřbet. Neprotestoval, jen otočil hlavu, zuby vyceněné, a snažil se pokračovat v olizování jeho hábitu.

Harry zjistil, že si může položit kolena za klouby křídel a sedět tak bezpečněji a pak se ohlédl po ostatních. Neville se vytáhl na záda dalšího thestrala a teď se snažil přehodit

 Harry neměl představu, jaký má Hermiona plán, nebo má-li vůbec nějaký plán. Šel o půl kroku za ní, říkal si, že by bylo podezřelé, kdyby to vypadalo, že neví, kam jdou. Neodvážil se s ní promluvit; Umbridgová šla tak blízko za nimi, že slyšel její přerývaný dech.

Hermiona je vedla po schodech dolů do vstupní síně. Za dveřmi do velké síně bylo slyšet hlasy a cinkání

"Já nikam nejdu... Nepotřebuju na ošetřovnu... Já nechci –"

brebentil a pokoušel se odstrčit profesora Toftyho, který mu pomohl ven do vstupní síně a teď na něj soucitně koukal.

"Mně je – mně je dobře, pane," trval na svém Harry a otíral si s tváře pot, "Opravdu... Jen jsem usnul... Měl jsem noční

 Ronova euforie z vyhraného zápasu byla tak velká, že nebyl druhý den schopen se na nic soustředit. Nechtěl mluvit o ničem jiném a tak Harry s Hermionou nemohli najít chvíli, ve které by bylo možné zmínit se o Gropovi. Ne, že by se o to nějak zvlášť snažili; ani jeden z nich nechtěl být tím, kdo stáhne Rona zpátky do reality tak brutálním způsobem. Když přišel další pěkný teplý den, přemluvili

 Během následujících dnů si o Fredově a Georgeově letu ke svobodě vyprávěli všichni pořád dokola, takže Harry si byl jist, že se z toho brzy stane jedna z bradavických legend; po týdnu byli i očití svědkové napůl přesvědčení, že viděli, jak dvojčata dělají na Umbridgovou bombardovací nálety hnojůvkami a pak teprve mizí dveřmi ven. Těsně po jejich odletu mluvilo hodně lidí o tom, že by je napodobili.

 "A proč že už nechodíš na Uzavírání?" zamračila se Hermiona.

"Už jsem ti to říkal," zamručel Harry. "Snape si myslí, že nemusím pokračovat, teď, když už umím základy."

"Takže už jsi přestal mít ty podivné sny?" zeptala se skepticky.

"To jo," řekl Harry a díval se