Trvalo několik vteřin, než jim plně došla absurdnost onoho tvrzení. Potom Ron řekl nahlas, co si Harry říkal jen v duchu.

"Jste oba cvoci."

"To je směšné!" hlesla Hermiona.

"Petr Pettigrew

Když Harry, Ron, Ginny a Lockhart stanuli na prahu v hábitech pokrytých špínou, slizem a (v Harryho případě) krví, zavládlo v místnosti na okamžik ticho. Potom zazněl výkřik.

"Ginny!"

Byla to paní Weasleyová, která až do té chvíle seděla před krbem a plakala. Teď prudce vyskočila a pan Weasley za

Stál na konci velice dlouhé, chabě osvětlené síně. Před ním se tyčily kamenné sloupy ovinuté dalšími vytesanými hady a podpírající strop, který se ztrácel kdesi ve tmě. V podivném zelenavém šeru místnosti vrhaly sloupy dlouhé černé stíny.

Harry se zaposlouchal do mrazivého ticha a srdce mu prudce

"Když si pomyslím, kolikrát jsme tam byli, a ona byla jen o tři záchodky dál," řekl Ron trpce příští den při snídani. "Mohli jsme se jí zeptat, ale teď..."

Bylo už dost zapeklité, když předtím hledali pavouky, ale zmizet učitelům na tak dlouho, aby se vplížili do dívčí umývárny,

Po lukách kolem hradu se téměř nepozorovaně přikradlo léto. Obloha i jezero byly modré jako barvínek a ve sklenících rozkvetly květy, veliké jako zelné hlávky Ovšem teď, když už z hradních oken nevídal Hagrida, jak rázným krokem obchází po školních pozemcích s Tesákem v patách, se Harrymu ta podívaná nijak nezamlouvala. Po pravdě to venku

Harry, Ron i Hermiona dávno věděli, že Hagrid má neblahou zálibu ve velikých a zrůdných stvořeních. Už když chodili do prvního ročníku v Bradavicích, pokoušel se Hagrid ve svém malém dřevěném srubu chovat draka; a stejně tak nemohli zapomenout na obrovského tříhlavého psa, kterého pokřtil Chloupek a kterého poznali ještě předtím. Takže pokud

Hermiona zůstala na ošetřovně několik týdnů. Když se ostatní studenti po vánočních prázdninách vrátili do školy, určitou dobu si o jejím zmizení vzrušeně šuškali, protože se pochopitelně všichni domnívali, že se stala obětí dalšího přepadení. Kolem ošetřovny se motala spousta studentů, kteří se ji snažili zahlédnout, a tak madame Pomfreyová

Nahoře z kamenného schodiště sestoupili a profesorka McGonagallová zaklepala. Dveře se nehlučně otevřely a oba vešli dovnitř. Profesorka řekla Harrymu, ať chvíli počká, a nechala ho tam o samotě.

Harry se rozhlédl kolem. Jedno bylo jisté: ze všech kabinetů bradavických učitelů, kam