Harry seděl a uvědomoval si, že všichni ve Velké síni se otočili a dívají se na něj. Byl ohromen a nedokázal se pohnout. Určitě se mu to jen zdálo. Určitě špatně slyšel.

 Já tomu nemůžu uvěřit!" opakoval Ron ohromeně, když s bradavickými studenty stoupali za výpravou z Kruvalu na hrad. "To je fakt Krum, Harry! Viktor Krum!"

 Příštího dne se Harry časně ráno probudil s úplně hotovým plánem v hlavě, jako kdyby na něm jeho spící mozek pracoval celou noc. Vstal, v chabém ranním světle se ustrojil, vyšel z ložnice, aniž by probudil Rona, a zamířil do opuštěné společenské místnosti. Ze stolu, na kterém ještě ležel jeho domácí úkol z jasnovidectví, popadl kus pergamenu a napsal svému kmotrovi:

 V příštích dvou dnech se nic významnějšího nestalo, jen Neville při hodině lektvarů roztavil už šestý kotlík. Profesor Snape, který po prázdninách působil ještě nevraživěji než kdy dřív, mu za to uložil školní trest, po kterém se vrátil úplně zhroucený, protože musel vykuchat celou bečku ropušníků.

 Do rána bouře odvanula jinam, ale strop ve Velké síni zůstal kalný a ponurý. Když si Harry, Ron a Hermiona u snídaně prohlíželi rozvrhy na nový školní rok, nad hlavami se jim řítila těžká mračna, šedá jak starý cín. Kousek od nich seděli Fred, George a Lee Jordan a dohadovali se o čarodějných způsobech jak se udělat staršími, aby se lstí dostali do turnaje tří kouzelnických škol.

 Kočáry projely branami ozdobenými sochami okřídlených kanců a potom pokračovaly po strmé příjezdové cestě a nebezpečně se kymácely v prudkém větru, který rychle přerůstal ve vichřici. Harry přitiskl obličej ke sklu a viděl, jak se Bradavice přibližují; za hustou clonou deště se však většina osvětlených oken jen rozmazaně mihotala. V okamžiku, kdy kočár zastavil před velkou dubovou hlavní

 Když se Harry příští den ráno probudil, okamžitě vycítil sklíčenost, která v domě zavládla - prázdniny definitivně skončily. Do okna vytrvale bubnoval déšť, když vstal a oblékal si džínsy a tričko; do školních hábitů se hodlali převléknout až ve vlaku.

 Sotva na pár hodin usnuli, už je pan Weasley probudil. Pomohl si kouzly, aby sbalil stany co nejrychleji, a urychleně opustili kemp. Ve dveřích kamenného domku narazili na pana Robertse. Měl ve tváři podivný, omámený výraz a rozloučil se s nimi roztržitým "Veselé Vánoce".

 "Ne abyste řekli matce, že jste se vsadili o peníze," zapřísahal pan Weasley Freda a George, když všichni společně pomalu scházeli po schodišti pokrytém rudým kobercem.

 Vyrazili svorně do lesa v čele s panem Weasleym. Kráčeli po stezce osvětlené lucernami a pevně k sobě tiskli své nákupy. Všude kolem slyšeli tisíce lidí, křik a smích a chvílemi i zpěv. Ovzduší horečného vzrušení bylo nesmírně nakažlivé, Harry se pořád musel zeširoka usmívat. Nějakých dvacet minut šli lesem a hlasitě se spolu bavili a vtipkovali, až se konečně vynořili na opačné straně a