V příštích letech si Harry nikdy nebyl s to tak úplně vybavit, jak vůbec dokázal složit všechny zkoušky, když napůl očekával, že se každou chvíli rozletí dveře a dovnitř vpadne Voldemort. Dny se však vlekly jeden za druhým a nebylo pochyb, že za zamčenými dveřmi je Chloupek ještě pořád naživu a při síle.

Bylo

Quirrell však musel být statečnější, než si mysleli. V příštích týdnech vypadal den ze dne bledší a hubenější, nezdálo se však, že by se vzdal.

Pokaždé když míjeli chodbu ve třetím poschodí, Harry, Ron i Hermiona přitiskli ucho na dveře, aby si ověřili, že uvnitř ještě pořád vrčí Chloupek. Snape chodil

Hůř už na tom opravdu být nemohli.

Filch je odvedl do kabinetu profesorky McGonagallové v prvním poschodí a tam teď seděli a čekali; nepromluvili mezi sebou ani slovo. Hermiona se celá třásla. Harrymu se honily hlavou výmluvy, důkazy jejich neviny a všelijaká za vlasy přitažená vysvětlení, jedno chabější

Brumbál Harryho přesvědčil, aby už Zrcadlo z Erisedu nehledal, a tak po zbytek vánočních prázdnin zůstal neviditelný plášť složený na dně jeho kufru. Harry by býval nejraději, kdyby stejně snadno mohl zapomenout i na to, co v zrcadle spatřil, ale nedokázal to. Začal mít těžké sny. Znovu a znovu se mu zdálo, jak jeho rodiče mizí ve výbuchu

Vánoce se kvapem blížily. V polovině prosince se jednoho rána v Bradavicích probudili a zjistili, že venku leží několik stop sněhu. Jezero úplně zamrzlo a Weasleyova dvojčata si vysloužila trest za to, že očarovala několik sněhových koulí, takže pronásledovaly profesora Quirrella, kudy chodil, a odrážely se od jeho turbanu. Těch několik

Jak nastal listopad, začalo být velice chladno. Hory kolem školy byly teď ledově šedé a jezero vypadalo jako z kalené oceli. Každé ráno pokrývala všechno jinovatka. Z oken nahoře viděli Hagrida, jak rozmrazuje košťata na famfrpálovém hřišti, zachumlaný v dlouhém spratkovém kožichu, v rukavicích z králičiny a v obrovských vysokých botách

Malfoy nemohl uvěřit svým očím, když příštího dne viděl, že Harry i Ron jsou ještě pořád v Bradavicích a vypadají sice unaveně, ale jsou v té nejlepší náladě. Oba dva totiž ráno dospěli k názoru, že setkání s tříhlavým psem bylo báječné dobrodružství, a měli docela chuť si ho zopakovat. Harry mezitím Ronovi pověděl všecko o balíčku, který

Tamhle je, podívejte!"

"Kde?"

"Vedle toho vysokého kluka s rudými vlasy."

"Ten s těmi brýlemi?"

"Viděl jsi mu do tváře?"

Harry nikdy nevěřil, že by se mohl setkat s chlapcem, kterého by nenáviděl ještě víc než Dudleyho - to však bylo předtím, než se seznámil s Draco Malfoyem. Žáci prvního ročníku nebelvírské koleje měli ovšem se Zmijozelem společné jen hodiny lektvarů, takže nemuseli Malfoyovu společnost snášet příliš často; nebo to aspoň platilo až do chvíle,

Brána se okamžitě otevřela. Uprostřed ní stála vysoká černovlasá čarodějka ve smaragdově zeleném hábitu. Vypadala velice přísně a Harrymu v tu chvíli napadlo, že by nebylo dobré dostat se s ní do sporu.

"Tak to jsou ty prváci, paní profesorko McGonagallová," řekl Hagrid.