24.Kapitola

19. říjen 2010 | 12.16 | rubrika: Vampýrská Akademie
PŘESTOŽE JSEM TRÉNOVALA A UČILA SE O ZVYKLOSTECH STRIGOJŮ
a
žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení 0.00 (0x) | přečteno: 9x

23.Kapitola

19. říjen 2010 | 12.15 | rubrika: Vampýrská Akademie
KDY DŘÍV MI NEDĚLALO TAKOVÉ PROBLÉMY ZŮSTAT MIMO LISSINU hlavu, jenže je pravda, že jsme nikdy neprocházely ničím podobným. Zatímco jsem běžela lesem, síla jejích myšlenek a pocitů mě strhávala do sebe.
žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení 0.00 (0x) | přečteno: 6x

22.Kapitola

19. říjen 2010 | 12.14 | rubrika: Vampýrská Akademie

UZDRAVIT TĚ?"

Uzdravit ho? Moje myšlenky byly jako ozvěna těch jejích.
žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení 0.00 (0x) | přečteno: 11x

21.Kapitola

19. říjen 2010 | 12.11 | rubrika: Vampýrská Akademie
NIKDY DŘÍV SE S ŽÁDNÝM KLUKEM NEOCITLA
ÚPLNÉ NAHÁ.
Děsilo
žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení 0.00 (0x) | přečteno: 20x

20.Kapitola

19. říjen 2010 | 12.10 | rubrika: Vampýrská Akademie
POKLESLA MI ČELIST. "Uf... POČKAT... JAKO ŽE JSTE MĚLI SEX?"
žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení 0.00 (0x) | přečteno: 10x

19.Kapitola

19. říjen 2010 | 12.07 | rubrika: Vampýrská Akademie
TĚŽKO ŘÍCT, CO MĚ NAKONEC PŘIMĚLO K TOMU TO UDĚLAT. TAK DLOUho jsem skrývala tolik tajemství a dělala jsem, co mi přišlo nejlepší, abych Lissu ochránila. Ale tajit to její sebepoškozování rozhodně její ochraně nepomáhalo. Nedokázala jsem ji přesvědčit, aby toho nechala
žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení 0.00 (0x) | přečteno: 10x

18.Kapitola

19. říjen 2010 | 12.06 | rubrika: Vampýrská Akademie
PROBRALA JSEM SE A NAD SEBOU UVIDĚLA BÍLÝ STROP NA KLINICE.
žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení 0.00 (0x) | přečteno: 6x

17.Kapitola

19. říjen 2010 | 12.05 | rubrika: Vampýrská Akademie
PO NĚKOLIKA DNECH MI LISSA PŘED JÍDELNOU OZNÁMILA ŠOKUJÍCÍ novinky.
žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení 0.00 (0x) | přečteno: 14x

16.Kapitola

19. říjen 2010 | 12.04 | rubrika: Vampýrská Akademie
DRUHÝ DEN MI DOŠLO, JAK MOC SE VĚCI ZMĚNILY OD DOBY, CO JESSE s Ralfem začali šířit pomluvy. Pro některé lidi jsem byla neustálým zdrojem šeptandy a smíchu. Od těch, které Lissa obrátila na svou stranu, se mi dostávalo přátelství
žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení 0.00 (0x) | přečteno: 8x

15.Kapitola

19. říjen 2010 | 12.03 | rubrika: Vampýrská Akademie
MASON JE PŘINESL.
Přišel za mnou hned druhý den před vyučováním, s krabicí knih.
"Mám je." Prohlásil. "Honem si je odnes, než budeš mít průšvih, že se mnou mluvíš."
Podal mi je a já zavrčela. Ta krabice byla těžká. "To ti dal Christian?"
"Jo. Zvládl jsem s ním promluvit, aniž by si toho někdo všiml. Tak nějak už v tom umí chodit, všimla sis toho někdy?"
"Jo všimla." Odměnila jsem Masona úsměvem. "Díky. Moc to pro mě znamená."
Odvlekla jsem tu kořist do svého pokoje a plně jsem si u toho uvědomovala, jak divně asi musí působit, když někdo, kdo nenávidí učení tak jako já, se hodlá zahrabat do zapráše­ných krámů ze čtrnáctého století. Když jsem otevřela první knihu, došlo mi, že tohle musí být kopie z kopie z další kopie, protože tak stará věc by se nejspíš už dávno rozpadla.
Jak jsem tak probírala knihy, objevila jsem, že spadají do tří kategorií: knihy, co napsali lidé po Vladimírově smrti, kni­hy, co byly napsány, když ještě žil, a jeden deník, který napsal osobně. Co to Mason povídal o primárních a sekundárních zdrojích? Ty poslední dvě skupiny knih byly právě těmi zdro­ji, které jsem potřebovala.
Ať už ty knihy znovu vytiskl kdokoli, pozměnil styl na­tolik, že jsem nemusela číst ve staroangličtině. Ani v ruštině. Svatý Vladimír žil ve staré zemi.
Dnes jsem uzdravil matku Savy, která trpěla vleklými ostrými bolestmi břicha. Její nemoc jit odešla, ale Bůh mi nedovolil vykonat takovou věc lehce. Jsem slabý a malátný a do hlavy se mi vlévá šílenství. Každý den děkuji Bohu za stínem políbenou Annu, bez níž bych jistě nebyl schopen vytrvat.

Zase Anna. A "stínem políbená". Kromě jiných věcí se
i o ní zmiňoval často. Jinak psal většinou jen dlouhá kázání, podobná, jaká jsem slýchala v kostele. Supernuda. Místy ale kniha byla jako opravdový deník, ve kterém se zrekapitulovalo, co Vladimír každý den dělal. A pokud to nebyly jen kecy, pořád někoho uzdravoval. Nemocné. Zraněné. Dokonce i rostliny. Vzkřísil poničené obilí, když lidé hladověli. Někdy nechával jen tak rozkvést kytky.
Četla jsem dál a došlo mi, jak bylo dobře, že ten starý Vlad měl u sebe Annu, protože byl slušně pomatený. Čím víc používal svoje schopnosti, tím to bylo horší. Bezdůvodně propadal vzteku a smutku. Sváděl to na démony a podobné kraviny, ale bylo jasné, že trpěl depresemi. Jednou, jak přiznal ve svém deníku, se dokonce pokusil o sebevraždu. Anna ho zastavila.
Listovala jsem knihou, kterou napsal někdo, kdo Vladimír znal, a četla:

A mnoho lidí shledávalo schopnosti, které požehnaný Vladi­mír předváděl na jiných, zázračnými. Přicházeli k němu Morojové i dhampýři a naslouchali jeho slovům, šťastní, že mohou být s ním. Někteří říkají, že se jej dotklo šílenství, a ne duch, ale většina jej obdivuje a udělala by cokoli, oč by je požádal. Takto Bůh označuje své oblíbence. A jsou-li takové chvíle následovány halucinacemi a zoufalstvím, je to jen malá oběť za vše dobré, co lidem prokazuje, a jak je vede.
žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení 0.00 (0x) | přečteno: 11x