Od oné neblahé události s rarachy profesor Lockhart žádné živé stvoření do třídy nepřinesl. Místo toho předčítal žákům úryvky ze svých knih a občas jim některé dramatičtější události předváděl. Obvykle to byl Harry, kdo mu při těch scénkách musel pomáhat; takhle už si zahrál prostého transylvánského vesničana, kterému profesor pomohl od

Co se to tu děje? Co je to tady?"

Argus Filch, jehož bezpochyby přivolal Malfoyův řev, se objevil na chodbě a razil si cestu zástupem studentů. Když ale uviděl paní Norrisovou, ucouvl a zděšeně si rukama zakryl tvář.

"Má kočka! Moje kočka! Co se stalo

Přišel říjen a na školních pozemcích i v samotném hradu zavládl vlhký, lezavý chlad. Za madame Pomfreyovou se den co den valili na ošetřovnu nachlazení učitelé i studenti. Její Životobudič působil okamžitě, i když tomu, kdo ho vypil, se pak ještě kouřilo z uší. Ginny Weasleyovou, která vypadala přepadle, Percy přiměl, aby ho vypila také;

V příštích dnech stálo Harryho veliké úsilí vždycky včas zmizet, když zahlédl Zlatoslava Lockharta kráčet po chodbě. Ještě těžší ovšem bylo vyhnout se Colinovi Creeveymu, který se nejspíš naučil nazpaměť jeho rozvrh. Zdálo se, že nic nedokáže Colina nadchnout víc, než se šestkrát či sedmkrát za den zeptat "V pohodě, Harry?" a uslyšet

Za celý další den se však Harry usmál nanejvýš jednou. Všechno začalo jít od desíti k pěti už při snídani ve Velké síni. Čtyři dlouhé kolejní stoly se prohýbaly pod mísami ovesné kaše, talíři s uzenými rybami, horami topinek a miskami s vejci a slaninou, ale kouzelný strop nad nimi byl toho rána kalně, zamračeně šedivý. Harry a Ron seděli

Letní prázdniny utekly Harrymu daleko rychleji, než by si býval přál. Těšil se sice, až se vrátí do Bradavic, ovšem měsíc, který prožil v Doupěti, byl nejšťastnější v jeho životě. Když si vzpomněl na Dursleyovy a na to, jak ho asi uvítají, až se příště objeví v Zobí ulici, volky nevolky musel Ronovi závidět.

Život v Doupěti se od života v Zobí ulici lišil tolik, jak to jen bylo možné. Dursleyovi chtěli mít všecko uklizené a uspořádané; u Weasleyových jste na každém kroku naráželi na něco podivného a neočekávaného. Harry se vylekal, když se poprvé podíval do zrcadla nad krbovou římsou v kuchyni a to se na něj rozkřiklo: "Zastrč si košili,

"Rone!" vydechl Harry, připlížil se k oknu a vysunul ho nahoru, aby spolu mohli přes mříže mluvit. "Rone, jak ses - co se to -" A vtom mu poklesla brada, když mu došlo, co doopravdy vidí. Ron se vykláněl ze zadního okénka starého tyrkysově zeleného auta, zaparkovaného ve vzduchu, a z předních sedadel se na Harryho šklebila

Byl to spíš div, že se Harry ovládl a nezačal křičet. Maličké stvoření na posteli mělo ohromné netopýří uši a vypoulené zelené oči, veliké jako tenisové míče. Harrymu bylo okamžitě jasné, že právě ty ho dnes ráno pozorovaly ze živého plotu kolem zahrady.

Zatímco upřeně zírali jeden na druhého, zaslechl