"Má drahá stará matka," řekl Sirius, "už několik měsíců se neúspěšně pokoušíme ji s té stěny sundat, ale mám dojem, že asi dala na zadní stranu plátna Permanentí ulpění. Pojďme raději dolů, než se ostatní zase proberou."
"Ale co tu dělá portrét tvojí matky?" ptal se Harry, zatímco procházeli dveřmi z haly a směřovali dolů po úzkých kamenných schodech.
"Nikdo ti to neřekl? Tohle je dům mých rodičů," vysvětloval Sirius. "Ale protože jsem poslední Black, patří teď mně. Nabídl jsem ho Brumbálovi pro ústředí - zřejmě jediná užitečná věc, kterou jsem kdy udělal."
Harry, který očekával trochu lepší přijetí, si všiml tvrdé hořkosti v Sinusově hlase. Následoval svého kmotra dál po schodech až do sklepní kuchyně.
Byla jen o trochu méně strašidelná než hala, vypadala tak trochu jako jeskyně s hrubými kamennými zdmi. Většina světla pocházela z velkého ohně na vzdáleném konci místnosti. Ve vzduchu se vznášel řídký oblak tabákového kouře, skrz který bylo možno spatřit těžké železné hrnce a pánve, zavěšené pod zčernalým stropem. Bylo tu nacpáno mnoho židlí, zřejmě kvůli schůzi, a uprostřed stál dlouhý dřevěný stůl, pokrytý souvislou vrstvou pergamenů, pohárů, prázdných lahví od vína a také tam ležela hromada jakýchsi hadrů. Pan Weasley a jeho nejstarší syn Billy s hlavami u sebe cosi tiše rozebírali.
Paní Weasleyová si odkašlala. Její manžel, hubený, plešatějící, zrzavý muž v brýlích s kostěnými obroučkami, se rozhlédl a vyskočil na nohy.
"Harry!" zvolal, hrnul se k němu a pak mu zuřivě potřásl rukou. "To jsem rád, že tě vidím!"
Přes rameno viděl Harry Billyho, který pořád ještě měl dlouhé vlasy stažené do culíku, jak rychle sklízí se stolu papíry.
"Jaká byla cesta?" zavolal na Harryho, zatímco se snažil posbírat dvacet pergamenů najednou, "neprotáhl vás Pošuk skrz Grónsko?"
"Pokusil se," odpověděla Tonková a šla Billymu pomoci, ale ihned se jí podařilo převrhnout na poslední papír svícen. "Ale ne - omlouvám se -"
"Ale drahá," odmávla to paní Weasleyová a spravila papír svou hůlkou. V záblesku, který vyšlehl, se Harrymu podařilo zahlédnout něco, co vypadalo jako plány jakési budovy.
Paní Weasleyová si toho všimla. Popadla plán a rychle ho nacpala do Billyho náruče.
"Tenhle nepořádek musíte uklízet hned po skončení schůze," řekla přísně a začala vyndávat nádobí z prastarého příborníku.
Billy vytáhl hůlku, zamumlal "Evanesco!" a svitky se ztratily.
"Sedni si, Harry," řekl Sirius, "Mundunguse už znáš?"
To, co Harry pokládal za hromadu hadrů, se pohnulo, dlouze to popotáhlo a se škubnutím se to probralo.
"Někdo mě chtěl?" huhlal Mundungus ospale, "souhlasím se Siriusem..." Zvedl jednu otrhanou ruku, jako kdyby pro něco hlasoval a nesoustředěně se zahleděl do prázdna.
Ginny se zahihňala.
"Už je po schůzi, Dungu," informoval ho Sirius a všichni se posadili, "je tu Harry."
"Eh?" vyjádřil se Mundungus, zíraje na Harryho skrze závoj nečesaných nazrzlých vlasů. "Hrome. Jo. Seš okej?"
"Jo", odpověděl Harry.
Mundungus nervózně prohraboval kapsy, nespouštěje z Harryho oči, a vytáhl otlučenou černou fajfku. Strčil si ji do pusy, zapálil hůlkou a pořádně potáhl. Okamžitě ho obklopil oblak zeleného dýmu.
"Ti dlužim omluvu," zavrčelo to ze smrdícího kouře.
"Tak naposled, Mundungusi," křikla na něj paní Weasleyová, "mohl byste prosím přestat kouřit v kuchyni z té věci, zvlášť, když se právě chystáme jíst?!"
"Ah," na to Mundungus. "Dobře. Promiň, Molly."
Nacpal dýmku zpět do kapsy a kouř se rozplynul, ale odporný zápach hořících ponožek zůstal.
"A jestli chcete večeři před půlnocí, budete mi muset pomoct," dodala paní Weasleyová. "Ne, ty ne, Harry, drahoušku, měl jsi dlouhou cestu."
"Co pro tebe můžu udělat, Molly?" zeptala se s nadšením Tonková.
Paní Weasleyová viditelně zaváhala.
"Eh - to by nebylo spravedlivé, Tonková, taky by sis měla odpočinout, už jsi toho dnes udělala dost."
"Ne, ne, chci ti pomoct!" odpověděla čarodějka vesele a jak mířila k příborníku, kde Ginny právě hledala příbory, převrhla židli.
Brzy už se ale ozývalo kuchyní cinkání těžkých nožů, které samy od sebe krájely maso a zeleninu, zatímco pan Weasley na ně dohlížel. Paní Weasleyová míchala něco v kotlíku nad ohněm a ostatní připravovali nádobí a další jídlo ze spíže. Harry zůstal u stolu se Siriusem a Mundungusem, který po něm pořád žalostně pošilhával.
"Viděls eště Figgy?" ptal se.
"Ne, už jsem neviděl nikoho."
"Hele, já bych bejval nevypad," naklonil se k němu Mundungus, v hlase prosebný tón, "ale měl sem takovou vobchodní příležitost -"
Harry cítil, jak se mu něco otírá o nohu a nadskočil, ale byl to jen Křivonožka, Hermionin zrzavý kocour, který se otíral o jeho lýtko a tiše předl; pak vyskočil Siriusovi na klín a stočil se do klubíčka. Sirius ho nepřítomně podrbal za ušima a zachmuřeně se podíval na Harryho.
"Měl jsi hezké prázdniny?"
"Ne, bylo to strašný."
Přes Siriusovu tvář poprvé proběhl náznak jakési grimasy.
"Osobně nechápu, na co si stěžuješ."
"Co?" nevěřil Harry svým uším.
"Já bych útok mozkomorů jen přivítal... Smrtelný zápas o mou duši by ten únavný stereotyp zajímavě narušil. Myslíš, že ses neměl dobře, ale alespoň jsi měl možnost vyrazit ven a projít se, protáhnout si nohy, sem tam se poprat... Já tu sedím už měsíc, pořád na jednom místě."
"Jak to?" zamračil se Harry.
"Protože Ministerstvo kouzel po mně pořád jde a Voldemort ví, že jsem zvěromág, Červíček mu to musel vyklopit, takže moje největší výhoda je k ničemu. Není nic, co bych pro řád mohl udělat, alespoň Brumbál si to myslí."
Lehká změna tónu hlasu, kterou Harry postřehl, když Sirius vyřkl jméno Brumbál, mu řekla, že Sirius asi také není ředitelovým postupem příliš nadšen. Pocítil vlnu spřízněnosti se svým kmotrem.
"Aspoň víš, o co vlastně jde," řekl povzbudivě.
"No to jo," odpověděl sarkasticky Sirius, "poslouchám Snapeova hlášení i ty jeho poznámky o tom, jak strašně tam venku riskuje život zatímco já si tu v pohodlíčku sedím na zadku... A otázky, jak jde uklízení -"
"Jaké uklízení?"
"Snažíme se předělat tohle místo na bydlení pro lidi," vysvětlil Sirius a rukou opsal kuchyň, "nikdo tu už deset let nežil, od smrti mé matky, pokud nepočítáme jejího starého domácího skřítka, a ten se zbláznil - za celou tu dobu tady neutřel ani smítko."
"Siriusi," ozval se Mundungus, který zjevně nevěnoval konverzaci žádnou pozornost a pečlivě zkoumal prázdný pohár, "to je ryzí stříbro?"
"Ano," řekl znechuceně Sirius, "nejvzácnější stříbro z patnáctého století, gobliní práce, zdobená erbem rodiny Blacků."
"Tak to jo," huhlal Mundungus a leštil pohár svým odrbaným rukávem.
"Frede - Georgi - NE, JEN TO TAM ODNESTE!" zaječela paní Weasleyová.
Harry, Sirius a Mundungus se otočili a v jedné vteřině zalehli pod stůl. Fred a Geroge očarovali velký kotel omáčky, železný džbán máslového ležáku a těžké prkno na krájení chleba i s nožem a to se teď všechno vydalo vzduchem ke stolu. Kotel přejel celý stůl a zastavil se těsně před koncem, zanechávaje na desce dlouhý černý šrám; džbán dopadl s hlasitou ranou a ležák se rozstříkl všude kolem; a nůž se vysmekl z prkna a přistál, špičkou dolů, výhružně vibrujíc, na místě, kde ještě před okamžikem byla Siriusova ruka.
"PRO LÁSKU BOŽÍ!" ječela paní Weasleyová, "TO NEBYLO POTŘEBA - UŽ TOHO MÁM DOST - JEN PROTO, ŽE MŮŽETE POUŽÍVAT KOUZLA, NEZNAMENÁ, ŽE MUSÍTE VYTAHOVAT HŮLKY KVŮLI KAŽDÉ PRKOTINĚ!"
"Jen se snažíme šetřit co nejvíc času," hájil se Fred a rychle utíkal pro nůž. "Promiň, Siriusi - já jsem nechtěl -"
Harry a Sirius se oba smáli; Mundungus, který se převrhl nazad i s židlí, se s kletbami na rtech drápal na nohy; Křivonožka hněvivě zasyčel a vystřelil pod příborník, kde také zůstal, pozoruje svýma velkýma žlutýma očima okolí.
"Hoši," káral syny pan Weasley, zatímco přesouval kotel doprostřed stolu, "maminka má pravdu, měli byste projevit trochu smyslu pro zodpovědnost, teď, když už jste plnoletí -"
"Žádný z vašich bratrů nikdy nenapáchal tolik škod," vztekala se paní Weasleyová a praštila na stůl novým džbánem máslového ležáku, takže zase skoro všechen vyšplíchl ven. "Billy nikdy necítil potřebu používat přemisťování na každých pár metrů! Charlie nečaroval na všechno, co uviděl! Percy - "
Okamžitě se zarazila a vylekaně pohlédla na svého muže, jehož tvář ztuhla jako dřevěná maska.
"Dejme se do jídla," řekl Billy rychle.
"Vypadá to výborně, Molly," pochválil jídlo Lupin a nalil si omáčku s dušeným masem na talíř.
Pár minut bylo ticho, jen židle vrzaly a nádobí cinkalo. Pak se paní Weasleyová obrátila na Siriuse.
"Chtěla jsem ti říct, v salónu je něco v psacím stole, pořád to tam klepe a chrastí. Může to sice být jen bubák, ale myslím, že bychom měli nechat Alastora, aby se na to kouknul, než to pustíme ven."
"Jak myslíš," řekl bez zájmu Sirius.
"A záclony jsou plné dorot," pokračovala paní Weasleyová, "mohli bychom je zítra zkusit vyhnat."
"Podívám se na to," slíbil Sirius a Harry zase slyšel v jeho hlase sarkasmus, ale nebyl si jist, jestli si toho všiml ještě někdo jiný.
Tonková bavila Hermionu a Ginny tím, že mezi sousty proměňovala svůj nos. Se stejným soustředěným výrazem, jaký měla před zrcadlem v Harryho ložnici, ho měnila na zobákovitý hák, připomínající Snapea, malý houbovitý knoflíček a pak jí z každé nosní dírky vyrašil chomáč dlouhých chlupů. Evidetně to byla jejich oblíbená zábava, protože Hermiona i Ginny se brzy začaly dožadovat svých oblíbených nosů.
"Udělej prasečí rypák, Tonková."
Tonková poslechla a Harry zjistil, že se na něj přes stůl dívá ženská verze Dudleyho.
Pan Weasley, Billy a Lupin se zaníceně bavili o skřetech.
"Pořád nedávají nic najevo," říkal Billy, "nemůžu zjistit, jestli tuší, že se vrátil nebo ne. Samozřejmě, možná zůstanou raději neutrální. Budou se držet stranou."
"Jsem si jist, že by nikdy nepřešli na stranu ty-víš-koho," kroutil hlavou pan Weasley, "utrpěli také svoje ztráty; vzpomínáš na tu skřetí rodinu, povražděnou nedávno u Nottinghamu?"
"Podle mě to záleží na tom, co jim kdo nabídne," přidal se Lupin, "a nemluvím o zlatu. Když jim někdo nabídne svobody, které my jsme jim po staletí odpírali, mohlo by je to zlákat. Co Ragnok, Billy, pořád nic?"
"Momentálně má dost antimagickou náladu. Pořád ještě mele o Pytlounovi, tvrdí, že ministerstvo něco tají, že od něj nikdy nedostali zlato, však víš -"
Hlasitý smích ze středu stolu zbytek věty přehlušil. Fred, George, Ron a Mundungus se popadali za břicha.
"...a pak," kuckal Mundungus, tvář mokrou od slz, "pak, věřte nebo ne, mi povidá - mi povidá - hej, Dungu, kdes ty žáby všecky vzal? Protože nějakej parchant mi všechny ty mý ukrad! A já na to, všechny tvý žáby, Wille, a co teď? To budeš chtít ňáký nový, že jo? No a pak, hoši, si ta pitomá gargoyla od mě koupí všecky ty svoje žáby zase zpátky za mnohem víc, než za ně dal původně -"
"Myslím, že to by z vašich obchodních zkušeností stačilo, Mundungusi, děkuji," zarazila ho paní Weasleyová ostře, když Ron, vyjící smíchy, padl bezmocně na stůl.
"Promiň, Molly," otřel si Mundungus oči a mrkl na Harryho, "ale, víte, Will je původně ukrad Wartymu Harrisovi, takže sem neuďál vlastně nic špatnýho."
"Nevím, kde jste se učil rozlišovat dobré od špatného, ale mám pocit, že jste vynechal pár důležitých lekcí," dodala paní Weasleyová studeně.
Fred a George schovali obličeje za své poháry ležáku; George hlasitě kašlal. Z nějakého důvodu vrhla paní Weasleyová na Siriuse ošklivý pohled a pak odešla pro rebarborovou marmeládu na pudink. Harry se podíval na svého kmotra.
"Molly nemá Mundunguse moc ráda," vysvětlil mu Sirius.
"Jak to, že je v řádu?" ptal se velmi tiše Harry.
"Je užitečný. Vyzná se v podsvětí - ostatně, jak by ne, když tam v podstatě patří. Ale je taky velmi loajální k Brumbálovi, který mu jednou pomohl z dost nepříjemné kaše. Není špatné mít po ruce někoho jako je Dung, všímá si věcí, kterých si my nevšimneme. Ale Molly si myslí, že pozvat ho na večeři už je trochu moc. Ještě mu neodpustila ten malér s tou službou, kdy tě měl hlídat."
Tři porce rebarborové marmelády a pudinku po večeři se trochu podepsalo na Harryho pase, takže cítil, že ho kalhoty trochu škrtí (a to bylo co říct, když uvážíme, že kdysi patřily Dudleymu). Když odkládal lžíci, konverzace už utichala; pan Weasley byl pohodlně opřen ve své židli, Tonková široce zívala (nos už měla zase svůj); a Ginny seděla na podlaze, na klíně Křivonožku a hráli si spolu s korkovými zátkami od lahví ležáku.
"Čas jí do postele, řekla bych," podotkla paní Weasleyová a zívla.
"Ještě ne, Molly," řekl Sirius, odstrčil talíř a zadíval se na Harryho. "Víš, docela jsi mě překvapil. Předpokládal jsem, že to první, co uděláš, až se sem dostaneš, bude vyptávání na Voldemorta."
Nálada u stolu se změnila s rychlostí, jakou se snad uměli pohybovat jen mozkomorové. Tam, kde se před chvílí vznášela příjemná ospalost, bylo teď poděšené napětí. Všechny kolem stolu zamrazilo z obávaného jména v zádech. Lupin, který se právě chystal cucnout si vína, položil pohár zpátky na stůl.
"Však jsem se ptal!" řekl Harry rozhořčeně, "ptal jsem se Rona a Hermiony, ale řekli mi, že do řádu nemůžou, takže -"
"Měli pravdu," přerušila ho paní Weasleyová, "jste ještě moc mladí."
Seděla na židli rovně jako svíčka, pěsti zaťaté a položené na opěrkách, dokonale probuzená z ospalosti.
"Odkdy musí někdo být ve Fénixově řádu, aby mohl pokládat otázky?" zeptal se jí Sirius, "Harry byl v pasti v tom mudlovském domě celý měsíc. Má právo vědět, co se dě -"
"Tak moment!" skočil mu Geroge hlasitě do řeči.
"Jak to, že Harry dostane odpovědi na svoje otázky?" přidal se nazlobeně Fred.
"Jo, my se tu pokoušíme z tebe něco vypáčit celý měsíc a nedozvěděli jsme se jednu jedinou věc!"
"Jste moc mladí, nejste v řádu," pitvořil se Fred, napodobuje (velice zdařile) hlas své matky, "Harry není ani plnoletý!"
"To není moje chyba, že jste se o řádu nic nedozvěděli," řekl klidně Sirius, "to je rozhodnutí vašich rodičů. Ovšem Harry -"
"To není jenom na tobě, rozhodovat, co je pro Harryho dobré," vpadla mu do řeči paní Weasleyová. Na jindy tak klidné tváři se jí usadil nebezpečný výraz. "Nezapomněl jsi, doufám, co říkal Brumbál?"
"Kterou část?" ptal se Sirius zdvořilým hlasem, ale bylo jasné, že se schyluje k boji.
"Tu část o tom, že Harrymu nemáš říkat víc, než potřebuje vědět," odpověděla paní Weasleyová, kladouc důraz na poslední tři slova.
Ron, Hermiona, Fred a George kmitali pohledy ze Siriuse na svou matku a zase zpátky, jako kdyby sledovali tenisový zápas. Ginny klečela na hromádce opuštěných korkových zátek a sledovala rozhovor s pootevřenou pusou. Lupin upřeně hleděl na Siriuse.