Harrymu trvalo několik dnů, než si na svou podivnou novou svobodu zvykl. Ještě nikdy v životě neměl možnost vstávat, v kolik hodin se mu zachce, nebo jíst, cokoli ho napadne. Mohl dokonce chodit, kam chtěl, pokud to ovšem bylo na Příčné ulici; jenže vzhledem k tomu, že tahle dlouhá dlážděná třída byla přímo přecpaná těmi nejúžasnějšími kouzelnickými obchody na světě, necítil Harry sebemenší pokušení porušit slib, který dal Popletalovi, a zatoulat se do mudlovského světa.
Každý den ráno se nasnídal v Děravém kotli, kde s oblibou pozoroval ostatní hosty: legrační malé čarodějky z venkova, které sem na den vyrazily na nákupy, ctihodně vyhlížející kouzelníky diskutující o posledním článku v časopise Moderní přeměňování, rozježené šamany, neposedné trpaslíky a jednou i jakousi osobu, která podezřele připomínala ježibabu, obličej měla zakrytý tlustou vlněnou kuklou a objednala si talíř syrových jater.
Po snídani Harry pokaždé vyšel na zadní dvorek, vytáhl svou hůlku