"Musím přiznat, Petře, že mi působí jisté potíže pochopit, proč by nevinný člověk toužil prožít dvanáct let v podobě krysy," odpověděl upřímně Lupin.
"Nevinný, ale vyděšený!" vypískl Pettigrew. "A pokud po mně Voldemortovi přívrženci šli, bylo to proto, že jsem dostal do Azkabanu jednoho z jejich nejlepších lidí - špeha Siriuse Blacka!"
Blackova tvář se zlostně stáhla.
"Jak se opovažuješ!" zavrčel a náhle to znělo úplně jako vrčení toho medvědovitého psa, jímž ještě před chvílí byl. "Jak se opovažuješ nazývat mě Voldemortovým špehem?! Motal jsem se snad někdy potají kolem lidí, kteří byli silnější a mocnější než já? Zato ty, Petře... nikdy nepochopím, proč mi hned na začátku nedošlo, že tím špehem jsi ty. Vždycky sis potrpěl na vlivné přátele, kteří se o tebe dokázali postarat, že ano? A kdysi jsme jimi pro tebe byli i my... já a Remus... a James..."
Pettigrew si znovu otřel obličej; dýchal tak prudce, že málem sípěl.
"Já a špeh...? To ses snad zbláznil... Nikdy..! Nevím, jak něco takového můžeš..."
"Lily a James tě učinili Strážcem svého tajemství jen proto, že jsem jim to navrhl já," zasyčel Black hlasem tak jeduplným, že Pettigrew bezděčně o krok ustoupil. "Považoval jsem to za dokonalý plán... za bluf... Byl jsem si jistý, že Voldemort půjde po mně, že ho ani ve snu nenapadne, že by mohli použít takového slabého a netalentovaného ubožáka, jako jsi ty... Musel to být nejbáječnější okamžik celého tvého mizerného života, když jsi Voldemortovi říkal, že mu můžeš Potterovy vydat."
Pettigrew si něco roztržitě mumlal pro sebe. Harry pochytil cosi jako "o kolečko víc" a "straší mu ve věži", potom jej ale upoutala popelavá barva Pettigrewova obličeje a jeho oči neustále těkající k oknům a ke dveřím.
"Pane profesore?" ozvala se nesměle Hermiona. "Můžu - můžu něco říct?"
"Samozřejmě, Hermiono," ujistil ji zdvořile Lupin.
"Totiž - Prašivka, nebo vlastně chci říct tenhle - tenhleten člověk - už tři roky spí s Harrym v jedné ložnici. Pokud pracuje pro Vy-víte-koho, proč se ještě nikdy nepokusil Harrymu ublížit?"
"To je ono!" vykřikl ječivě Pettigrew a ukázal na Hermionu zmrzačenou rukou. "Děkuji ti! Slyšíš, Remusi? Nikdy jsem Harrymu nezkřivil ani vlásek na hlavě! Proč asi?"
"Já ti povím proč," odpověděl Black. "Protože jsi nikdy v životě pro nikoho nic neudělal, pokud jsi v tom neviděl nějaký prospěch sám pro sebe. Voldemort se už dvanáct let někde skrývá a říká se, že je napůl mrtvý. Ani tě nenapadlo spáchat vraždu přímo před nosem Albuse Brumbála kvůli nějaké černokněžnické ruině, která ztratila veškerou svou moc - nebo snad ano? Musel by sis být přece absolutně jistý, že je zas nejsilnějším a nejbezohlednějším hráčem na hřišti, než by ses k němu vrátil, nemám pravdu? Proč bys jinak hledal útulek v kouzelnické rodině? Chtěl jsi mít přehled o všem, co se kde šustne, že je to tak, Petře? To všechno pro případ, že by tvůj starý ochránce získal svou sílu nazpátek a bylo by bezpečné znovu se k němu přidat..."
Pettigrew několikrát otevřel a opět zavřel ústa. Vypadal, jako by ztratil schopnost mluvit.
"Promiňte - pane Blacku - Siriusi?" ozvala se ostýchavě Hermiona.
Black sebou při tom škubl a zadíval se na Hermionu způsobem, který naznačoval, že zdvořilé oslovení je něco, na co už dávno zapomněl.
"Pokud vám nevadí, že se vás na to ptám, jak - jak jste se dostal z Azkabanu, když jste nepoužil černé magie?"
"Díky!" zasípal Pettigrew a horečně na ni kýval. "Přesně tak! Přesně na to jsem se chtěl -"
Lupin ho však umlčel jediným pohledem. Black se na Hermionu mírně zamračil, ne však aby jí dal najevo, že ho rozčílila. Vypadalo to, že si rozmýšlí přesnou odpověď.
"Sám nevím, jak se mi to podařilo," začal rozvážně. "Myslím, že jsem za celou tu dobu nepřišel o rozum jedině díky vědomí, že jsem nevinný. Nebyla to žádná šťastná představa, takže ji ze mě mozkomorové nemohli vysát... udržovala mě ale při zdravém rozumu a pořád jsem věděl, kdo jsem... pomáhala mi zůstat silným... A tak vždycky, když toho všeho na mě začalo být... trochu moc... dokázal jsem se ve své cele proměnit - ve psa. Abyste rozuměli, mozkomorové nemají zrak," polkl, "nacházejí k lidem cestu tak, že cítí jejich emoce... A když jsem byl psem, zaznamenali pokaždé, že moje pocity jsou méně - méně lidské, méně složité... Přirozeně se domnívali, že ztrácím rozum jako všichni ostatní v Azkabanu, takže si s tím nedělali žádné starosti. Já jsem ale byl zesláblý, hrozně zesláblý, a bez hůlky jsem neměl naději, že bych je dokázal odehnat...
Pak jsem ale na té fotografii uviděl Petra... uvědomil jsem si, že je v Bradavicích s Harrym... Měl perfektní výchozí postavení k útoku, jakmile by se k němu donesl první signál, že mocnosti zla znovu nabývají na síle..."
Pettigrew vrtěl hlavou a nehlasně cosi mrmlal, neustále však přitom zíral na Blacka jako hypnotizovaný.
"...připraven udeřit ihned, jakmile by si byl jist svými spojenci... a přinést jim jako dar posledního Pottera. Kdyby jim dal Harryho, kdo by se ho opovážil obvinit, že zradil lorda Voldemorta? Uvítali by ho znovu mezi sebou, a to s nejvyššími poctami...
Takže jak vidíte, musel jsem něco podniknout. Byl jsem jediný, kdo věděl, že Petr žije..."
Harry si vzpomněl, co říkal pan Weasley paní Weasleyové. "Strážní říkají, že mluví ze spaní... opakuje pořád tatáž slova: Je v Bradavicích."
"Bylo to, jako by mi někdo uvnitř hlavy zapálil oheň, který mozkomorové prostě nedokázali uhasit... nebyl to šťastný pocit... byla to posedlost... ale dodávalo mi to sílu, projasňovalo mi to myšlenky. Takže jednoho dne večer, když mozkomorové otevřeli dveře mé cely, aby mi donesli jídlo, jsem kolem nich proklouzl ve své psí podobě... Vycítit zvířecí emoce je pro ně o tolik složitější, že je to zmátlo... Byl jsem hubený, hrozně hubený... tak hubený, že jsem se dokázal protlačit mezi mřížemi... Ve své psí podobě jsem doplaval zpátky na pevninu... Vydal jsem se severním směrem a jako pes jsem nepozorovaně pronikl na bradavické pozemky. Od té doby se schovávám tady v Zapovězeném lese... Ven jsem chodil, jen když jsem se šel podívat na famfrpál, samozřejmě... umíš létat zrovna tak dobře, jako uměl tvůj otec, Harry..."
Podíval se na Harryho, který tentokrát neodvrátil oči.
"Věř mi," zachraplal Black. "Musíš mi věřit. Nikdy jsem Lily a Jamese nezradil. Byl bych raději zemřel, než abych je zradil."
A konečně, konečně mu Harry uvěřil. S hrdlem staženým tak úzce, že nebyl schopen promluvit, pouze přikývl.
"Ne!"
To Pettigrew padl na kolena, jako by Harryho přikývnutí pro něj samotného znamenalo rozsudek smrti. Po kolenou se sunul kupředu, tloukl hlavou o zem a ruce měl před sebou sepjaté jako k modlitbě.
"Siriusi, to jsem já - Petr... tvůj kamarád... přece bys ne..."
Black ho nakopl a Pettigrew se schoulil do klubíčka. "Mám na hábitu dost špíny i bez toho, abys na něj sahal ještě ty," odplivl si Black.
"Remusi!" vypískl Pettigrew, obrátil se teď k Lupinovi a svíjel se prosebně před ním. "Ty tomu přece nevěříš... Copak by ti byl Sirius o té změně plánu neřekl?"
"Ne, jestliže si myslel, že tím špehem jsem já," odpověděl Lupin. "Předpokládám, že to je důvod, proč jsi mi o tom neřekl, Siriusi?" zeptal se nevzrušeně přes Pettigrewovu hlavu.
"Promiň mi to, Remusi," omlouval se Black.
"Velice rád, Tichošlápku, starý příteli," usmál se Lupin a začal si vyhrnovat rukávy. "A promineš zase ty mně, že jsem za toho špeha považoval tebe?"
"Samozřejmě," ujistil ho Black a po vyzáblé tváři se mu na okamžik mihl šklebivý úsměv. Také on si začal vyhrnovat rukávy. "Zabijeme ho společně?"
"Ano, řekl bych, že ano," usoudil nemilosrdně Lupin. "To byste přece... to byste přece..." lapal po dechu Pettigrew. Otočil se a plazil se k Ronovi.
"Rone... nebyl jsem ti snad dobrým přítelem... dobrým mazlíčkem? Nedopustíš přece, aby mě zabili, Rone, viď že ne? Jsi na mé straně, že?"
Ron však na Pettigrewa shlížel s výrazem nejhlubšího odporu.
"A tebe jsem nechával spát u sebe v posteli!" otřásl se.
"Jsi hodný chlapec... hodný páníček," plazil se Pettigrew k Ronovi, "nedovolíš přece, aby to udělali... Byl jsem tvoje krysa, hodná a mazlivá..."
"Pokud ses líp osvědčil jako krysa než jako člověk, není to zrovna něco, čím by ses měl chlubit, Petře," konstatoval drsně Black. Ron, který ještě víc zbledl bolestí, vytrhl zlomenou nohu z Pettigrewova sevření. Pettigrew se otočil na kolenou, kymácivě popolezl kupředu a popadl lem Hermionina hábitu.
"Ty jsi takové milé děvče... jsi tak chytrá... Že - že je nenecháš... Pomoz mi..."
Hermiona mu vytrhla hábit z žadonících rukou, ustoupila ke stěně a tvářila se šokovaně.
Pettigrew klečel, neovladatelně se třásl a pomalu otočil hlavu k Harrymu.
"Harry.. Harry.. vypadáš úplně jako tvůj otec... jako bys mu z oka vypadl..."
"JAK SE OPOVAŽUJEŠ NA HARRYHO MLUVIT?" zaburácel Black. "JAK SE VŮBEC OPOVAŽUJEŠ POHLÉDNOUT MU DO OBLIČEJE? JAK SE PŘED NÍM OPOVAZUJEŠ MLUVIT O JAMESOVI?"
"Harry," šeptal Pettigrew a šoural se k němu s rukama nataženýma před sebou, "Harry, James by si nepřál, aby mě zabili... James by to pochopil, Harry... Prokázal by mi milosrdenství..."
Black s Lupinem svorně pokročili vpřed, popadli Pettigrewa za ramena a mrštili jím na podlahu. Zůstal tam dřepět, vzhlížel k nim a třásl se hrůzou.
"Prodal jsi Lily a Jamese Voldemortovi," obvinil ho Black, který se také třásl. "Chceš to snad popřít?"
Pettigrew propukl v pláč. Bylo strašné se dívat, jak se to přerostlé, proplešatělé děcko krčilo před nimi na podlaze.
"Siriusi, Siriusi, co jiného jsem mohl dělat? Pán všeho zla... Nedokážeš si to představit... má zbraně, o jakých se ti nikdy nesnilo... měl jsem strach, Siriusi, nikdy jsem nebyl statečný jako ty, Remus a James. Nikdy jsem nic takového neměl v úmyslu... Ten, jehož jméno nesmíme vyslovit, mě přinutil -"
"NELŽI!" rozkřikl se Black. "POTAJÍ JSI MU DONÁŠEL INFORMACE UŽ CELÝ ROK PŘEDTÍM, NEŽ LILY A JAMES ZEMŘELI. DĚLAL JSI MU ŠPEHA!"
"Všude - všude se dostával k moci!" zajíkl se Pettigrew. "Ja-jaký mělo smysl vzpírat se mu?"
"Jaký mělo smysl postavit se nejzkaženějšímu černokněžníkovi, jaký kdy existoval?" opakoval po něm Black a ve tváři měl výraz děsivé zuřivosti. "Jen bys zachránil pár nevinných životů, Petře!"
"Ty to nechápeš!" zakvílel Pettigrew. "Býval by mě zabil, Siriusi!"
"V TOM PŘÍPADĚ JSI MĚL ZEMŘÍT!" zahřměl Black. "RADĚJI ZEMŘÍT, NEŽ ZRADIT SVÉ PŘÁTELE, JAKO BYCHOM BYLI MY ZEMŘELI PRO TEBE!"
Black s Lupinem stáli svorně vedle sebe se zdviženými hůlkami.
"Měl sis uvědomit," dodal klidně Lupin, "že pokud tě nezabije Voldemort, zabijeme tě my. Sbohem, Petře."
Hermiona si skryla obličej do dlaní a otočila se ke zdi.
"NE!" vytrysklo náhle z Harryho. Vrhl se kupředu a stoupl si před Pettigrewa čelem k oběma hůlkám. "Nemůžete ho zabít," lapal po dechu. "To nejde."
Black i Lupin se zatvářili, jako by do nich uhodilo.
"Harry, tenhle ničemný parazit může za to, že jsi ztratil rodiče," zavrčel Black. "Tenhle ubohý kus bláta by se byl klidně díval i na to, jak umíráš ty sám, a nehnul by ani brvou. Slyšels ho. Jeho vlastní smradlavá kůže pro něj znamenala víc než celá tvoje rodina."
"Já vím," oddechoval horečně Harry. "Odvedeme ho nahoru do hradu a předáme ho mozkomorům. Můžou ho odvést do Azkabanu... jen ho nezabíjejte!"
"Harry!" vydechl Pettigrew a oběma rukama objal Harryho kolena. "Ty jsi... díky... to je víc, než si zasloužím... díky..."
"Pusť mě!" vyštěkl Harry a znechuceně ze sebe strhl Pettigrewovy ruce. "Nedělám to pro tebe. Dělám to, protože si myslím, že by táta nechtěl, aby se z jeho nejlepších přátel stali zabijáci - kvůli něčemu, jako jsi ty."
Nikdo se nepohnul ani nešpitl kromě Pettigrewa, který chroptivě oddechoval a tiskl si ruce k hrudi. Black s Lupinem se na sebe chvíli dívali a pak jediným svorným pohybem sklonili hůlky.
"Jsi tu jediný, kdo má právo o tom rozhodnout, Harry," připustil Black. "Pomysli ale... pomysli na to všechno, co spáchal..."
"Může jít do Azkabanu," opakoval Harry. Jestli si někdo takové vězení zaslouží, je to on..."
Pettigrew za ním stále ještě lapal po dechu.
"Dobrá," přikývl Lupin. "Ustup stranou, Harry."
Harry zaváhal.
"Jenom ho spoutám," vysvětloval Lupin. "To je všechno, přísahám."
Harry mu ustoupil z cesty. Z Lupinovy hůlky vystřelily tenké provazce a v příštím okamžiku se Pettigrew svíjel na podlaze spoutaný a s roubíkem v ústech.
"Pokud se ale proměníš, Petře," zavrčel Black a také on mířil hůlkou na Pettigrewa, "budeme tě muset zabít. Souhlasíš, Harry?"
Harry pohlédl na ubohou postavu ležící na podlaze a přikývl tak, aby to Pettigrew jasně viděl.
"Tak dál," prohlásil Lupin náhle rozhodným a věcným tónem. "Rone, nedokážu napravovat kosti ani zdaleka tak dobře jako madame Pomfreyová, takže myslím, že bude nejlepší, když ti tu nohu prostě znehybním do doby, než tě dostaneme na ošetřovnu."
Pospíšil si k Ronovi, sklonil se k němu, poklepal mu na nohu hůlkou a zamumlal: "Ferula." Kolem nohy se omotaly obvazy a pevně ji připoutaly k přiložené dlaze. Lupin pomohl Ronovi na nohy; ten se postavil, opatrně na zraněnou nohu přenesl váhu a ani nemrkl.
"To už je lepší," poznamenal. "Díky."
"Co bude s profesorem Snapem?" vyptávala se Hermiona stísněným hláskem a shlížela na Snapeovo bezvládné tělo.
"Není to nic vážného," prohlásil Lupin poté, co se nad ním sklonil a zkontroloval mu tep. Jen to bylo z vaší strany trochu - přehnané nadšení. Zatím je tuhý jako špalek. Hmmm - možná bude nejlepší, když ho nebudeme probírat k životu, dokud se s ním nedostaneme do bezpečí v hradu. Můžeme ho tam dopravit takhle..."
Zamumlal: "Mobilicorpus." Jako by měl kolem zápěstí, krku a kolen uvázané neviditelné provazy, Snapea to vzpřímilo; protože hlava mu ošklivě klinkala ze strany na stranu, vypadal jako groteskní loutka. Vznášel se pár čísel nad zemí a bezvládné nohy mu visely ve vzduchu. Lupin zvedl neviditelný plášť a uložil jej do bezpečí jedné ze svých kapes.
"A teď by se dva z nás měli připoutat k tomuhle," poznamenal Black a šťouchl palcem u nohy do Pettigrewa. "Jen pro úplnou jistotu."
"Já se připoutám," přihlásil se Lupin.
"A já taky," přidal se tvrdě Ron a kulhavě postoupil kupředu.
Black odkudsi z čistého vzduchu vyčaroval masivní okovy; zakrátko Pettigrew zas vzpřímeně stál, levou paži připoutanou k Lupinově pravé a pravou k Ronově levé paži. Ronova tvář byla jako vytesaná z kamene. Vypadal, že Prašivčinu skutečnou totožnost chápe jako osobní urážku. Křivonožka lehce seskočil z postele a jako první vyšel z místnosti ven; kartáčovitý ocas držel furiantsky zdvižený.