"Harry," špitl potichu a vážně, "že jsi náhodou neviděl nikde velkého černého psa - nebo ano?"
"Ale ano, viděl," odpověděl Harry. "Viděl jsem ho ten večer, kdy jsem utekl od Dursleyových."
Ronovi s rachotem vypadla vidlička z ruky.
"Nejspíš to bylo nějaké toulavé psisko," utrousila suše Hermiona.
Ron se na ni podíval jako na blázna.
"Hermiono, jestli Harry viděl Smrtonoše, je to - je to moc zlé," zahuhlal. "Strýček - strýček Bilius taky jednoho viděl a - čtyřiadvacet hodin nato umřel!"
"Shoda okolností," usoudila bezstarostně Hermiona a nalila si trochu dýňové šťávy.
"Ty vůbec nevíš, o čem mluvíš!" vyhrkl Ron a zatvářil se popuzeně. "Smrtonošové fakt dokážou většinu kouzelníků vyděsit k smrti!"
"No tak vidíš," prohlásila Hermiona bohorovně. "Uvidí Smrtonoše a zemřou strachem. Smrtonoš není předzvěstí smrti, je její přímou příčinou! A Harry je pořád ještě mezi námi, protože není takový hlupák, aby si hned řekl - páni, to byl Smrtonoš, to abych honem natáh bačkory.
Ron otevřel ústa, nakonec však Hermioně nic neřekl; ta si vytáhla z brašny novou učebnici věštění z čísel, rozevřela ji a opřela ji o džbánek se šťávou.
"Mně osobně připadá, že to celé jasnovidectví je úplně pochybené," podotkla ještě, zatímco hledala příslušnou stránku. "Myslím, že spousta věcí je v něm založená na obyčejném hádání."
"Na Smrtonošovi v tom šálku nic pochybeného nebylo!" ohradil se Ron.
"Zato když jsi Harrymu říkal, že je to ovce, nepřipadalo mi, že bys na tom tolik trval," odsekla chladně Hermiona.
"Profesorka Trelawneyová říkala, že nemáš tu pravou auru! Máš prostě vztek, že se v něčem pro změnu vůbec nevyznáš!"
Dotkl se jejího citlivého místa. Hermiona praštila učebnicí věštění z čísel tak silně o stůl, že se kolem dokola rozlétly kousky masa a mrkve.
"Jestli se po mně chce, pokud mám být dobrá v jasnovidectví, abych předstírala, že vidím předzvěsti smrti ve slepenci čajových lístků, tak si nejsem jistá, že tam budu dlouho chodit. V porovnání s hodinou věštění z čísel byla tahle jasnovidecká absolutně k ničemu!"
Popadla brašnu a naštvaně odešla.
Ron se za ní zamračeně díval.
"O čem to mluvila?" zeptal se Harryho. "Na věštění z čísel přece ještě nebyla."
Harryho potěšilo, když se po obědě dostal ven z hradu. Včerejší déšť dávno ustal, obloha měla jasnou světlešedou barvu a tráva pod nohama byla pružná a vlhká, když se s oběma kamarády vydal na úplně první hodinu péče o kouzelné tvory.
Ron a Hermiona spolu nemluvili. Harry mlčky kráčel vedle nich, když scházeli po travnatých stráních k Hagridově hájence na okraji Zapovězeného lesa. Teprve ve chvíli, kdy před sebou zpozoroval tři až příliš známé postavy, si uvědomil, že na Hagridův předmět budou nepochybně chodit společně se zmijozelskými. Malfoy o něčem zaníceně vykládal Crabbemu a Goylovi, kteří se zajíkali smíchy. Harry byl přesvědčený, že ví, o čem se ti tři baví.
Hagrid na žáky čekal u dveří své hájenky. Stál tam ve spratkovém kožichu se svým psem cvičeným na černou zvěř. Tesák mu ležel u nohou a Hagrid vypadal, že už se nemůže dočkat, až začne.
"No tak, dělejte, hoďte sebou!" hulákal, když se k němu třída blížila. "Mám pro vás dneska fakt vopravdovou pokroutku! Čeká vás hodina, jakou jste eště nezažili! Už nikdo neschází? Fajn, poďte za mnou!"
Na jeden kratičký, ošklivý okamžik se Harry domníval, že má Hagrid v úmyslu zavést je do lesa; s tím už měl dost nepříjemných zkušeností na celý život. Hagrid však pomalu prošel podél jakéhosi stromořadí a o pět minut později se ocitli v něčem, co na první pohled vypadalo jako výběh pro koně. Vůbec nic tam nebylo.
"A teď se hezky rozestavte kolem toho hrazení!" zavolal Hagrid. "To je vono - jen pozor, abyste dobře viděli. Tak - a teď buďte vod ty dobroty a vodevřete si učebnice -"
"Jak asi?" ozval se studený protáhlý hlas Draca Malfoye.
"Cože?" zarazil se Hagrid.
"Jak si máme ty učebnice otevřít?" opakoval Malfoy. Vytáhl si své Obludné obludárium, které měl převázané kusem pevného provazu. Obludárium si vytáhli i další žáci. Někteří z nich ho měli stejně jako Harry omotané opaskem, jiní ho nacpali do těsné brašny nebo k sobě desky učebnice sepjali velkými svorkami.
"Copak - copak nikdo z vás nedokázal svou knížku vodevřít?" zatvářil se schlíple Hagrid.
Třída sborem zavrtěla hlavou.
"Stačí ji přece pohladit," vysvětloval Hagrid, jako by to byla ta nejpřirozenější věc na světě. "Koukněte -"
Vzal si Hermioninu učebnici a strhl z ní lepicí pásku, kterou byla omotaná. Učebnice po něm chňapla, ale Hagrid jí přejel po hřbetě obrovským ukazovákem; kniha se slastně zachvěla, otevřela se a klidně mu ležela v ruce.
"No né! Jen se podívejte, jak jsme byli všichni pitomí!" ušklíbl se Malfoy. "Měli jsme tu potvoru přece pohladit! Jak to, že nás to nenapadlo?"
"No - já myslel, že jsou legrační," obrátil se Hagrid nejistě na Hermionu.
"To tedy jo, strašně legrační!" rozčiloval se Malfoy. "To bylo vážně povedené, tyhle učebnice, co se nám pokoušely uhryznout ruce!"
"Sklapni, Malfoyi," ozval se tiše Harry. Hagrid vypadal sklesle a Harrymu záleželo na tom, aby mu první učitelská hodina dopadla dobře.
"No tak dobrá," přikývl Hagrid, který jako by ztratil nit, "takže - no, učebnice už máte a... jo... Teď byste asi potřebovali nějaký kouzelný tvory. Jo. Tak já je teda přivedu. Počkejte chviličku -"
Odrázoval od nich do lesa a ztratil se jim z očí. "Kristepane, tahle škola ale upadá," postěžoval si hlasitě Malfoy "když na ní může učit tenhle tupec. Tátu trefí šlak, až mu to povím -"
"Sklapni, Malfoyi!" opakoval Harry.
"Bacha, Pottere, je za tebou mozkomor -"
"Jůůůůů!" vypískla Levandule Brownová a ukazovala prstem na protější stranu ohrady.
Cvalem se k nim blížil tucet těch nejbizarnějších tvorů, jaké kdy Harry viděl. Těla, zadní nohy a ocasy měli koňské, ale předníma nohama, křídly a hlavou připomínali gigantické orly s krutě zahnutými ocelově šedými zobáky a velkýma zářivě oranžovýma očima. Půl metru dlouhé pařáty na předních nohou působily děsivě. Každá ta nestvůra měla kolem krku tlustý kožený obojek připojený k dlouhému řetězu, a konce všech těch řetězů svíral v obrovské ruce Hagrid, který se v poklusu objevil za nimi.
"Hyjé, běžte!" hulákal, klepal řetězy a pobízel tvory k ohradě, kde čekala nastoupená třída. Všichni svorně ustoupili o krok dozadu, když k nim došel a obludy uvázal.
"Hipogryfové!" burácel rozjařeně Hagrid a mávl rukou ke stádu. "Že jsou to krasavci, že jo?"
Harry svým způsobem chápal, co má Hagrid na mysli. Jakmile člověk překonal počáteční šok, že vidí něco, co je napůl kůň a napůl pták, musel začít obdivovat zářivý vzhled hipogryfů, plynulý přechod jejich opeření v srst. Ti tvorově přitom hráli všemi barvami: byli ocelově šedí, bronzově hnědí, růžově grošovaní, leskle kaštanoví a inkoustově černí.
"Takže," zamnul si Hagrid ruce a spokojeně se rozhlédl kolem, "co takhle postavit se k nim vo něco blíž -"
Nikomu se do toho nechtělo, jen Harry, Ron a Hermiona se opatrně odhodlali přiblížit.
"A teď - první, co byste měli vo hipogryfech vědět, je to, že jsou náramně hrdý," pokračoval Hagrid. "Snadno se naštvou, to voni dovedou. Nikdy žádnýho hipogryfa neurážejte, protože by to mohlo bejt to poslední, co v životě uděláte."
Malfoy, Crabbe a Goyle neposlouchali. Tiše se spolu bavili a Harry měl nepříjemný pocit, že kují pikle, jak hodinu co nejvíc narušit.
"Vždycky je potřeba počkat, až co udělá hipogryf, první krok nechat na něm," dál vysvětloval Hagrid. "Bejt prostě zdvořilej, jasný? Dojdete k němu, ukloníte se a pak čekáte. Pokavad se vám taky ukloní, smíte se ho dotknout. Pokavaď se ale neukloní, tak koukejte honem rychle zmizet, protože koupit jednu těmadle pařátama, to teda bolí. To bysme měli - kdo to zkusí první?"
Většina třídy namísto odpovědi ustoupila ještě dál. Dokonce i Harry, Ron a Hermiona byli na vážkách. Hipogryfové pohazovali divoce hlavami a protahovali si mohutná křídla; vypadali, že se jim ani trochu nelíbí být uvázaní.
"Nikdo?" zeptal se prosebně Hagrid.
"Já to zkusím," přihlásil se Harry.
Za zády uslyšel hlasité povzdechy a Levandule s Parvati šeptly: "Ach ne, Harry, vzpomeň na ty své čajové lístky!"
Harry to všechno ignoroval a přelezl přes plot k hipogryfům.
"Jseš pašák, Harry!" zahlaholil Hagrid. "Fajn, podíváme se teda, jak ti to pude s Klofanem."
Odvázal z řetězu šedého hipogryfa, odtáhl ho stranou od jeho druhů a kožený obojek mu stáhl z krku. Třída na druhé straně ohrady zadržela dech. Malfoy jen zlomyslně přimhouřil oči.
"Jeď vopatrně, Harry," radil tiše Hagrid. "Dívá se ti do vočí, tak se snaž nemrkat - hipogryfové člověku nedůvěřujou, když moc mrká..."
Harrymu se okamžitě začaly oči zalévat slzami, přesto je však nezavřel. Klofan pootočil velikou hlavu se špičatým zobákem a upřeně na Harryho zíral hrozivým oranžovým okem.
"To je vono!" broukl Hagrid. "To je vono, Harry. Aa teď, teď se ukloň..."
Harrymu nepřipadalo příliš moudré nastavovat Klofanovi obnažený týl, ale udělal, co mu Hagrid řekl. Úplně zlehýnka se uklonil a vzhlédl.
Hipogryf na něj pořád opovržlivě zahlížel. Ani se nepohnul.
"A jéje," zahuhlal ustaraně Hagrid. "Tak nic, Harry, teď vycouvej, pěkně pomalu -"
Vtom se však hipogryf k obrovskému Harryho překvapení prohnul v šupinatých předních kolenou a předvedl cosi, co měla být nepochybně úklona.
"Paráda, Harry!" zajásal nadšeně Hagrid. "To je vono, teď už si na něj můžeš klidně šáhnout. Poplácej ho po zobáku, neboj se!"
S pocitem, že lepší odměnou by bylo, kdyby se už mohl vrátit k ostatním, se Harry váhavě přiblížil k hipogryfovi a natáhl k němu ruku. Několikrát ho popleskal po zobáku a Klofan slastně zavřel oči, jako že mu to dělá náramně dobře.
Celá třída začala nadšeně tleskat, až na Malfoye, Crabbeho a Goyla, kteří se tvářili rozčarovaně.
"Jseš dobrej, Harry," hlaholil Hagrid. "Jasně cejtím, že by tě na sobě nechal i svízt."
To bylo víc, než s čím Harry počítal. Byl sice zvyklý létat na koštěti, vůbec si ale nebyl jistý, že na hipogryfovi to bude totéž.
"Vylez si na něho a posaď se mu támhle za křídelní kloub," vyzval ho Hagrid. "A bacha, ať mu nevytrháš žádný peří, to by ses mu nezavděčil..."
Harry si jednou nohou stoupl na svrchní Klofanovo křídlo a vytáhl se mu na hřbet. Klofan se vztyčil. Harry si nebyl jistý, kde by se ho měl chytit, protože všude na dosah měl jen samé peří.
"Tak leťte!" zařval Hagrid a plácl hipogryfa přes zadek. Klofan bez varování pleskavě rozevřel svá dvanáct stop dlouhá křídla: Harry jej sotva stačil popadnout kolem krku a už se vznášeli vzhůru. Ani v nejmenším se to nepodobalo letu na koštěti, takže měl hned jasno, čemu by dal přednost. Hipogryfova křídla ho tloukla nepohodlně do boků a narážela mu zespodu do nohou, až měl pocit, že ho Klofan každou chvíli shodí, jeho hladká lesklá pera mu prokluzovala mezi prsty a Harry se neodvažoval chytit se jich pevněji, místo plynulého pohybu svého Nimbusu Dva tisíce cítil, jak se kymácí dozadu a dopředu podle toho, jak se hipogryfův zadek zdvihal a klesal v souladu s pohybem křídel.
Klofan s Harrym jednou obletěl celou ohradu a pak zamířil na přistání; teď nadcházel okamžik, z kterého měl Harry od začátku hrůzu. Zaklonil se, když hipogryf natáhl hladký krk k zemi, a zdálo se mu, že sklouzne přes zobák dolů, pak ale pocítil prudký náraz, když oba páry nohou - ptačích i koňských - dopadly na zem, a jen taktak se mu podařilo udržet rovnováhu a znovu se vzpřímit.
"Válíš, Harry!" jásal Hagrid a všichni kromě Malfoye, Crabbeho a Goyla se k němu připojili. "Tak to bysme měli - kdo si to chce eště zkusit?"
Povzbuzen Harryho úspěchem přelezl zbytek třídy opatrně do ohrady. Hagrid postupně odvázal všechny hipogryfy a po chvíli se jim už nervózně ukláněli žáci a žákyně po celé ohradě. Neville musel před svým hipogryfem, kterému se očividně nechtělo poklesnout v kolenou, několikrát couvnout. Ron a Hermiona zkoušeli štěstí s kaštanovým hnědákem a Harry přihlížel, jak se oba snaží.
Malfoy Crabbe a Goyle převzali Klofana. Ten se uklonil Malfoyovi, který ho teď s opovržlivým výrazem poplácával po zobáku.
"Je to úplná hračka," protahoval hlasitě, aby ho Harry slyšel. "Věděl jsem, že na tom nic nebude, když to svedl i Potter... Vsadím se, že vůbec nejsi nebezpečný, co říkáš?" obrátil se k hipogryfovi. "Že ne, ty přerostlá šeredná potvoro?"
Ocelové pařáty zasáhly jako blesk. Malfoy vydal jen pištivý skřek a v příštím okamžiku už se Hagrid potýkal s Klofanem, aby mu znovu navlékl kožený obojek. Klofan se vší silou snažil dostat k Malfoyovi, který ležel stočený do klubíčka v trávě a hábit měl potřísněný krví.
"Já umírám!" ječel Malfoy a třídy se zmocnila panika. "Umírám, jen se na mě podívejte! Ta bestie mě zabila!"
"Houbeles umíráš!" zařval Hagrid, bílý jako stěna. "Pomozte mi někdo... musíme ho vodcaď dostat pryč..."
Hermiona se vyřítila otevřít branku, zatímco Hagrid si lehce zdvihl Malfoye do náruče. Harry si všiml, když kolem něj procházeli, že Malfoy má na paži dlouhou a hlubokou tržnou ránu; krev mu odkapávala do trávy a Hagrid se s ním rozběhl do stráně nahoru k hradu.
Pomalou chůzí je z hodiny péče o kouzelné tvory následovala celá otřesená třída. Všichni zmijozelští proti Hagridovi hlasitě vykřikovali různé výpady.
"Měl by okamžitě dostat padáka!" prohlásila Pansy Parkinsonová s obličejem plným slz.
"Malfoy si to zavinil sám," odsekl Dean Thomas, načež mu Crabbe a Goyle výhružně ukázali napjaté svaly.
Všichni vystoupali po kamenných schodech do liduprázdné vstupní síně.
"Zajdu se podívat, jestli je v pořádku," oznámila Pansy a všichni ostatní ji sledovali, jak vybíhá po mramorovém schodišti. Zmijozelští, kteří stále ještě tlumeně proklínali Hagrida, zamířili ke své společenské místnosti ve sklepení pod hradem, zatímco Harry, Ron a Hermiona pokračovali nahoru do nebelvírské věže.
"Myslíte, že se z toho dostane?" vyptávala se nervózně Hermiona.
"Samozřejmě že ano, takové škrábance dokáže madame Pomfreyová zacelit za vteřinku," ujistil ji Harry, kterému už vedoucí ošetřovny svými kouzly vyléčila zranění mnohem vážnější.
"Stejně je smůla, že se něco takového muselo Hagridovi stát hned při první hodině, co říkáte?" přemítal ustaraně Ron. "To se dalo čekat, že se ho Malfoy pokusí zatáhnout do nějakého průšvihu..."
Byli mezi prvními, kteří se dostavili do Velké síně k večeři, protože doufali, že tam uvidí Hagrida, ten tam však nebyl.
"Přece by ho nevyhodili doopravdy, že ne?" ujišťovala se bázlivě Hermiona, která se dosud ani nedotkla svého nákypu s hovězím masem a ledvinkami.
"To bych jim neradil," zabručel Ron, který se také ještě nedal do jídla.
Harry pozoroval zmijozelský stůl. Shromáždila se u něj velká skupina včetně Crabbeho a Goyla a všichni o něčem zaníceně diskutovali. Harry si byl jistý, že právě dávají dohromady vlastní verzi toho, jak Malfoy přišel ke svému zranění.
"Ať tak či tak, rozhodně se nedá říct, že by náš první den školního roku nebyl zajímavý," usoudil ponuře Ron.
Po večeři šli všichni tři do zaplněné nebelvírské společenské místnosti, aby se pokusili vypracovat domácí úkoly, které jim zadala profesorka McGonagallová, pořád se však vytrhovali z práce a vyhlíželi oknem věže ven.