Kajii-cullen | 35. Veritasérum

"Slyšíš mě?" zeptal se klidným hlasem Skrka.

Muž pohnul očními víčky.

"Ano," zamumlal.

"Chci, abys nám řekl," pokračoval Brumbál tiše, "jak ses sem dostal. Jak se ti podařilo z Azkabanu uniknout?"

Skrk se zhluboka nadechl, až všechny přítomné zamrazilo, a pak jednotvárným, bezvýrazným hlasem spustil: "Zachránila mě matka. Věděla, že umírá, a přiměla otce, aby mě vysvobodil. Byla to poslední laskavost, kterou jí ještě mohl prokázat. Miloval ji tak, jako mě nikdy, proto jí vyhověl. Přijeli za mnou na návštěvu a dali mi napít mnoholičného lektvarů, v kterém byl matčin vlas, a ona vypila lektvar, ve kterém byl můj; takže jsem vypadal jako ona, a matka zase jako já."

Winky kroutila hlavou a třásla se. "Už nic neříkejte, pane Barty, neříkejte už vůbec nic, nebo z toho váš otec bude mít malér!"

Skrk se však znovu zhluboka nadechl a pokračoval stejně jednotvárným hlasem: "Mozkomorové jsou slepí. Vnímali, že do Azkabanu vstoupil jeden zdravý člověk a jeden umírající, a potom vnímali, že jeden zdravý a jeden umírající zase odešli. Můj otec mě propašoval ven přestrojeného za moji matku, pro případ, že by nás někdo z vězňů dveřmi pozoroval.

Krátce nato má matka v Azkabanu zemřela. Dbala na to, aby až do poslední chvíle pila mnoholičný lektvar. Pohřbili ji pod mým jménem, vždyť vypadala jako já a všichni věřili, že to já opravdu jsem."

Mladému Skrkovi cosi zacukalo očními víčky.

"A co udělal tvůj otec, když tě dopravil domů?" zeptal se Brumbál klidně.

"Předstíral, že matka umřela, a vystrojil jí tichý pohřeb s vyloučením veřejnosti. Ten hrob je prázdný. O mě se starala naše domácí skřítka, dokud jsem se neuzdravil. Potom mě museli ukrývat a mít mě pořád pod kontrolou. Otec musel použít celou řadu kouzel, aby si mě úplně podrobil. Když se mi vrátily síly, myslel jsem jen na to, jak bych našel svého Mistra... a vrátil se do jeho služeb."

"Jak si tě otec podrobil?" zeptal se Brumbál.

"Použil kletbu Imperius," vysvětlil Skrk. "Ovládl moji vůli. Musel jsem ve dne v noci nosit neviditelný plášť a naše domácí skřítka byla neustále se mnou. To ona se o mě starala a pečovala o mě. A také mě litovala: přesvědčila otce, aby mi občas dopřál nějakou radost, jako odměnu za to, že se dobře chovám."

"Pane Barty, no tak, pane Barty," vzlykala Winky do složených dlaní. "Tohle jim přece neříkejte, budeme z toho mít potíže..."

"Přišel někdy někdo na to, že žiješ?" zeptal se Brumbál potichu. "Věděl o tom ještě někdo, kromě tvého otce a vaší skřítky?"

"Ano," přisvědčil Skrk a víčka se mu znovu zakomíhala. Jistá Berta Jorkinsová, čarodějka z otcova odboru. Jednou k nám přišla s papíry, které měl můj otec podepsat, ale on nebyl doma. Winky ji pozvala dál a pak se vrátila za mnou do kuchyně. Jenže Berta Jorkinsová ji slyšela, jak s někým mluví, a zvědavost jí nedala, aby nezačala čmuchat. Vyslechla dost, aby si domyslela, kdo se pod neviditelným pláštěm skrývá. Když se vrátil můj otec, vmetla mu Berta do tváře, co to udělal. Použil proti ní čaromocné paměťové kouzlo, aby zapomněla, co se dozvěděla. Zřejmě však bylo až příliš mocné. Otec říkal, že jí trvale poškodilo paměť."

"Proč přišla čmuchat v soukromých věcech mého pána?" vzlykala Winky. "Proč nás nenechala na pokoji?"

"Pověz mi, co se stalo při mistrovství světa ve famfrpálu," vyzval mladého Skrka Brumbál.

"Winky otce přesvědčila, aby mě tam vzal," odpověděl stále stejně jednotvárným hlasem. "Přemlouvala ho k tomu celé měsíce: že jsem už léta nevykročil z domu a famfrpál že jsem vždycky miloval. Vezměte ho s sebou, žadonila. Bude mít na sobě neviditelný plášť. Může se dívat na zápas, a taky se jednou nadýchá čerstvého vzduchu. Řekla otci, že moje matka by mi to určitě přála. Řekla mu také, že matka zemřela, aby mi dala svobodu, a ne abych trávil celý život ve vězení. A tak nakonec svolil.

Všechno jsme pečlivě promysleli. Otec mě s Winky odvedl do nejvyšší lóže už brzy odpoledne: Winky měla tvrdit, že drží otci místo, a já jsem tam měl sedět, aniž mě kdo uvidí. Z lóže jsme měli vyjít, teprve až odejdou ostatní. Všichni si měli myslet, že Winky je tam sama. Nikdo by se nic nedozvěděl.

Winky ale netušila, že mi přibývá sil. Začal jsem vzdorovat otcově kletbě Imperius a míval jsem někdy pocit, že se zase chovám jako kdysi. Občas se mi na okamžik zdálo, že už mě otec neovládá, a právě k tomu došlo i v nejvyšší lóži. Jako kdybych se probudil z hlubokého spánku: zjistil jsem, že jsem mezi lidmi a zápas že je v nejlepším, a pak jsem si všiml, že nějakému chlapci přede mnou čouhá z kapsy hůlka. Už před odsouzením do Azkabanu jsem žádnou mít nesměl, a tak jsem mu ji ukradl. Winky o ničem nevěděla. Winky se bojí výšek, proto si celou dobu zakrývala obličej."

"Vy jste ošklivý chlapec, pane Barty!" zašeptala vyčítavě Winky a mezi prsty se jí řinuly slzy.

"Takže jsi mu tu hůlku sebral," poznamenal Brumbál. "A co jsi s ní udělal?"

"Vrátili jsme se do stanu," vysvětlil Skrk, "a potom jsme je uslyšeli: myslím Smrtijedy. Ty, kteří nezakusili Azkaban na vlastní kůži, nikdy netrpěli pro mého Mistra a obrátili se k němu zády. Nikdo je neuvrhl do vězení jako mě, a mohli se za ním vydat a hledat ho, ale neudělali to. Zato teď si dělali legraci z mudlů. Zvuk jejich hlasů mě probudil a hlavu jsem měl jasnější než kdykoli předtím. Dostal jsem vztek a měl jsem hůlku. Chtěl jsem si to s nimi vyřídit za to, že se zpronevěřili mému pánovi. Můj otec už ve stanu nebyl; šel osvobodit ty mudly. Winky dostala strach, když viděla, jak zuřím. Použila skřítčí kouzlo, aby mě k sobě připoutala. Vyvlekla mě ze stanu a odtáhla mě do lesa, co nejdál od Smrtijedů. Snažil jsem se jí v tom zabránit, protože jsem se chtěl vrátit do kempu. Chtěl jsem těm Smrtijedům ukázat, co znamená věrnost Pánovi zla, a potrestat je za to, že se mu zpronevěřili. Použil jsem tu ukradenou hůlku a vykouzlil jsem na obloze Znamení zla.

Pak už dorazili kouzelníci z ministerstva a vysílali na všechny strany omračující kouzla. Jedno z nich proniklo i mezi stromy, kde jsme s Winky stáli, přerušilo pouto, které nás spojovalo, a oba nás omráčilo.

Když potom objevili Winky, můj otec věděl, že musím být nablízku. Prohledal křoví, kde ji našli, a zjistil, že tam ležím. Počkal, až ostatní ministerští kouzelníci z lesa odešli, znovu si mě podrobil kletbou Imperius a odvezl mě domů. Winky propustil. Nesplnila úkol, který jí dal. Dopustila, abych si opatřil hůlku, a málem mě nechala utéct."

Winky zakvílela zoufalstvím.

"Takže pak už jsme v domě byli jenom dva, otec a já. A potom... potom..." Skrk zakroutil hlavou a po tváři se mu rozlil nepříčetný úsměv. "Potom si pro mě přišel můj Mistr.

Dorazil k nám jednou pozdě večer, byl v náručí svého služebníka Červíčka. Dozvěděl se totiž, že jsem naživu: V Albánii zajal Bertu Jorkinsovou a mučil ji tak dlouho, až mu prozradila spoustu věcí. Řekla mu o turnaji tří kouzelnických škol. Řekla mu, že starý bystrozor Moody bude učit v Bradavicích. Mučil ji, až se mu podařilo prolomit paměťové kouzlo, které na ni uvalil můj otec. Řekla mu, že jsem uprchl z Azkabanu a že mě otec vězní, aby mi zabránil ho hledat. A tak se můj Mistr dozvěděl, že jsem stále jeho věrným služebníkem - možná nejvěrnějším ze všech. Můj Mistr pojal plán, který založil na tom, co se dozvěděl od Berty. Potřeboval mě. Přišel k nám okolo půlnoci. Můj otec mu otevřel."

Úsměv ve Skrkově tváři byl teď ještě širší, jako by si vybavoval nejsladší vzpomínku svého života. Na Winky bylo vidět, že má úplně strnulé hnědé oči, třebaže je měla téměř schované za vějířem prstů. Vypadala příliš vyděšeně, než aby promluvila jediné slovo.

"Proběhlo to velice rychle. Můj Mistr použil proti otci kletbu Imperius. Teď to byl on, koho drželi ve vězení a ovládali jeho mysl. Můj Mistr ho donutil, aby se dál věnoval svým povinnostem a choval se, jako kdyby se nic nestalo. A já jsem se dostal na svobodu. Úplně jsem ožil. Byl jsem to zase já, tak plný sil a života, jako jsem nebyl už kolik let."

"A co ti lord Voldemort řekl, že máš udělat?" chtěl vědět Brumbál.

"Zeptal se, jestli jsem ochotný odvážit se pro něj všeho, a to jsem byl. Sloužit mu byl můj sen, má největší touha, a chtěl jsem mu to dokázat. Řekl mi, že potřebuje dostat do Bradavic věrného služebníka, který by Harryho Pottera provedl turnajem tří kouzelnických škol, aniž to kdo postřehne. Služebníka, který by si vzal Harryho Pottera na mušku a zařídil by, aby se do turnaje dostal, a potom proměnil Pohár v Přenášedlo, které by prvního, kdo se ho dotkne, dopravilo k mému Mistrovi. Ovšem nejdřív -"

"- jste potřebovali Alastora Moodyho," dořekl za něho Brumbál. Modré oči mu planuly, třebaže jeho hlas zůstával klidný.

"To jsme udělali s Červíčkem. Napřed jsme si připravili mnoholičný lektvar a pak jsme se vydali k jeho domu. Pošuk Moody nám ovšem kladl odpor a byla z toho pořádná mela. Přemohli jsme ho právě včas. Vecpali jsme ho do jednoho oddílu jeho kouzelné truhly. Vytrhl jsem mu několik vlasů, přidal jsem je do lektvaru, a když jsem ho vypil, stal se ze mě jeho dvojník. Vzal jsem si jeho nohu a oko, a když dorazil Artur Weasley aby to vyřídil s mudly kteří ten rámus slyšeli, byl jsem na něho připravený. Nechal jsem po dvoře poskakovat popelnice, a pak jsem Weasleymu řekl, že jsem odtamtud slyšel nějaké vetřelce, a ti že to asi způsobili. Potom jsem sbalil Moodyho oblečení a jeho detektory černé magie, přidal jsem je k němu do truhly a vydal jsem se do Bradavic. Udržoval jsem ho při životě, ovšem pod kletbou Imperius. Potřeboval jsem ho důkladně vyzpovídat, dozvědět se co nejvíc o jeho minulosti a osvojit si jeho zvyky, abych dokázal oklamat i bradavického ředitele. Navíc jsem potřeboval Moodyho vlasy, abych si mohl připravovat mnoholičný lektvar. S ostatními přísadami to bylo snadné: kůži z hřímala jsem ukradl ve sklepení, a když mě učitel lektvarů přistihl u sebe v kabinetu, řekl jsem, že mám příkaz ho prohledat."

"A co se po vašem útoku na Moodyho stalo s Červíčkem?" chtěl vědět Brumbál.

"Červíček se vrátil do otcova domu, aby se staral o mého Mistra a dohlížel na otce."

"Ovšem ten uprchl," namítl Brumbál.

"Ano. Po nějaké době se otec začal kletbě Imperius vzpírat stejně jako předtím já. Občas si uvědomoval, co se děje. Můj Mistr usoudil, že už není bezpečné, aby vycházel z domu. Donutil ho, aby přestal chodit do práce a posílal na ministerstvo jen dopisy, a také jim musel sdělit, že je nemocný. Jenže Červíček zanedbal svoje povinnosti: nebyl dost ostražitý, a otec uprchl. Můj Mistr si domyslel, že má namířeno do Bradavic, aby Brumbálovi úplně všechno řekl. Chtěl se přiznat, že mě potají dostal z Azkabanu.

Můj Mistr mi sdělil, že otec uprchl, a nařídil mi, že ho musím za každou cenu zadržet. A tak jsem čekal a byl jsem ve střehu. Hodně mi pomáhal plánek, který jsem Harrymu Potterovi sebral a který to málem všechno zmařil."

"Plánek?" zeptal se Brumbál spěšně. "O jakém plánku to mluvíš?"

"O Potterově plánku Bradavic. On mě na něm totiž našel. Jednou večer mě přistihl, jak kradu ze Snapeova kabinetu další dávku přísad do mnoholičného lektvaru. Myslel ovšem, že je to ministr Skrk, můj otec, protože máme stejné křestní jméno. Ještě toho večera jsem od Pottera ten plánek získal a vysvětlil jsem mu, že Barty Skrk nenávidí zlé černokněžníky. Potter uvěřil, že jde po Snapeovi.

Týden jsem čekal, až otec dorazí do Bradavic. Jednou večer jsem díky tomu plánku zjistil, že konečně vstoupil na školní pozemky. Oblékl jsem si neviditelný plášť a vydal jsem se mu naproti. Šel právě po okraji Zapovězeného lesa, jenže v tu chvíli se tam objevili také Potter a Krum. Čekal jsem. Potterovi jsem ublížit nemohl, toho můj Mistr potřeboval. Když se ale rozběhl pro Brumbála, omráčil jsem Kruma a otce jsem zabil."

"To nééé!" zakvílela Winky. "Pane Barty, pane Barty, co to říkáte?"

"Takže jsi svého otce zabil," poznamenal Brumbál stále týmž klidným hlasem. "A co jsi udělal s jeho tělem?"

"Odnesl jsem ho do Zapovězeného lesa a přikryl jsem ho neviditelným pláštěm. Plánek jsem měl s sebou. Sledoval jsem na něm Pottera, jak běží do hradu. Narazil tam na Snapea. Pak se k nim připojil i Brumbál. Sledoval jsem, jak Potter odvádí Brumbála z hradu. Vyšel jsem z lesa, obešel jsem je, až jsem se jim octl za zády, a pak jsem přišel za nimi. Brumbálovi jsem vysvětlil, že mi Snape řekl, kam mám jít.

Brumbál mi uložil, abych šel Bartyho Skrka hledat, takže jsem se vrátil k otcově mrtvole. Sledoval jsem plánek, a když už byli všichni pryč, přeměnil jsem otcovo mrtvé tělo v pouhou kost... Pak jsem si oblékl neviditelný plášť a tu kost jsem zahrabal do čerstvě zrytého záhonu před Hagridovou boudou."

V místnosti se rozhostilo naprosté ticho, do něhož jen Winky vzlykala dál.

"A dnes večer...?" ozval se konečně Brumbál.

"Nabídl jsem se, že před večeří zanesu Pohár tří kouzelníků do bludiště," zašeptal Barty Skrk. "Proměnil jsem ho v Přenášedlo. Plán mého Mistra se zdařil. Získal zpátky moc, a mně se dostane poct, o jakých se žádnému kouzelníkovi ani nesnilo."

Jeho tvář znovu rozjasnil nepříčetný úsměv a pak mu hlava klesla na rameno, zatímco Winky vedle něj skučela a vzlykala.